Z tohoto důvodu vznikla řada pokusů o vyvinutí takové techniky relativně přesné střelby z pušky, která zkracuje dobu potřebnou k výstřelu na minimum. Jeden z údajně úspěšných pokusů popisuje časopis Time ze 14.7.1967 a dává mu název „zabíjej rychle“. Puška se zvedne k rameni a střelec si ji představuje jako prodloužení oka. Puška se vyrovná do přímky mezi cílem okem a pak se instinktivně odpálí bez použití mušky. V podstatě slouží celá délka pušky za mířidlo. Článek v magazínu Time poukazuje na to, že s podobným instinktivním střílením je možné dosáhnout překvapivé přesnosti. Ačkoli se při technice „zabíjej rychle“ odstraňuje doba, potřebná pro zamíření, zůstává ještě čas nezbytný pro zvednutí pušky k rameni. Proto byly vyvinuty techniky střelby, u nichž se puška před odpálením zdvihat nemusí. Tyto způsoby jsou však vesměs nepřesné, vzhledem k naprosto rozdílným úrovním pušky a oka ve chvíli výstřelu.