V říjnu až prosinci 1943 bylo ztraceno 979 Panzer III a IV a 444 útočných děl, z větší části protože byly opuštěny při ústupu. Podobně bylo mezi červencem a prosincem zničeno 2.235 děl a 1.692 protitankových děl. Generál Guderian nakonec poukázal na malý smysl výroby nových zbraní, když byly používané takto obětovány. Promsoustředění výroby an tanky byl stále větší nedostatek náhradních dílů. V červnu 1943 měli Němci 2.569 operačních tanků a 463 v opravě. V únoru 1944 jen 1.519 operačních tanků a 1.534 v opravě. V únoru bylo jen 145 poškozených tanků vráceno na frontu. Guderian odhadoval, že opravené tanky a děla nahradí produkci za 9 měsíců. Na konci března se situace stále nezlepšovala a počet operačních tanků nevzrůstal, přestože rostly dodávky nových tanků. Ačkoliv byla síla německých armád na Západě značně oslabena, byla stále dost velká, aby odrazila spojenecké vylodění. Pod Rundstedtovým velením bylo 1.6.1944 58 bojových divizí, z nichž bylo 33 statických nebo v záloze a měly jen omezenou bojovou hodnotu. 24 divizí bylo klasifikováno jako vhodné pro službu na Východě z důvodu vysoké mobility a dobrého výcviku personálu. Zahrnovaly 13 pěších divizí, 2 výsadkové divize, 5 armádních tankových divizí a 4 SS divize tankové nebo pancéřových granátníků. 21. Panzer Division byla stále částečně vybavena ukořistěným materiálem a nebyla schopná služby v Rusku, ačkoliv jinak byla schopná ofenzivních akcí a byla dobře vyzbrojená. Všechny pěší divize byly na pobřeží nebo blízko něj pod velením 4 armád německého velitele v Holandsku. 1. Armee dtžela atlantické pobřeží Francie, 7. Armee Bretaň a Normandii, 15. Armee pobřeží Kanálu a 19. Armee pobřeží Středozemního moře. 7. Armee, která první čelila invazi, měla 14 pěších divizí ve 4 sborech.