Do ledna 1942

mělo vytváření oddílů domobrany neorganizovaný charakter a záviselo na iniciativě místních německých velitelů. Po porážce Němců u Moskvy a Rostova a zejména po Kerčsko-feodosijské výsadkové operaci, se situace změnila. 2.1.1942 proběhla v oddělení rozvědky 11. Armee schůzka, při které bylo oznámo, že Hitler povolil verbovat dobrovolníky z Krymských Tatarů. Štáb armády předal řešení této otázky velení Einsatzgruppe D. 3.1.1942 bylo pod vedením O. Ohlendorfa zahájeno zasedání Simferopolského muslimského výboru, který byl založen 23.11.1941. Bylo věnováno otázkám náboru Tatarů do německé armády, pro boj s bolševismem. Na výbor a jeho předsedu D. Abdurešidova byly vloženy úkoly propagandistické kampaně. Na Einsatzgruppe D zůstalo technické zabezpečení. Dále bylo třeba spolupracovat s odděleními výboru zodpovědnými za boj s partyzány (vedoucí A. Abdulajev) a oddělením náboru a organizace dobrovolnických oddílů (T. Džemilev).