Přitom

bylo zabito 15 lidí. Od roku 1942 existoval v sovchozu "Krasnyj" koncentrační tábor, kde Němci za 2,5 roku okupace postříleli nejméně 8.000 obyvatel Krymu. Tábor byl strážen Tatary ze 152. praporu, kterým velel SS-Oberscharführer Spekmann. Zatímco německé velení chtělo využít krymsko-tatarské oddíly pro vojenské a propagandistické cíle, muslimské výbory je chtěly využít je chtěly využít pro podporu svých politických požadavků. V dubnu 1942 skupina vedoucích Simferopolského muslimského výboru vypracovala následující program: založení politické strany "Milli-Firka", založení krymsko-tatarského parlamentu, tatarské národní armády, samostatného tatarského státu pod protektorátem Německa. Tento program byl předán Hitlerovi, ale ten jej nepodpořil. V květnu 1943 jeden z předních krymsko-tatarských nacionalistů A. Ozenbašli napsal Hitlerovi memorandum, ve kterém předložil následující program spolupráce mezi Němci a Tatary: vytvoření tatarského státu pod protektorátem Německa, z praporů "Schuma" a policejních jednotek postavit národní armádu, přesunutí všech Tatarů na Krym z Turecka, Bulharska a jiných států, "očištění" Krymu od jiných národností, vyzbrojení tatarského obyvatelstva, dohled Německa nad tatarským hospodářstvím. Podobné plány však nezapadaly do představ nacistické strany, proto toto memorandum bylo odmítnuto.

tatarska domobrana

11.11.1942 provedlo Vrchní velení Wehrmacht na Krymu doplňující nábor Krymských Tatarů do řad německé armády. Funci hlavní kanceláře náboru plnil Simferopolský muslimský výbor. Na jaře 1943 byl zformován 155. "Schuma" prapor (Jevpatorie) a několik praporů a rot se nacházelo ve stádiu formování. V některých pramenech se uvádí, že tyto prapory byly soustředěny do Krymsko-tatarského legionu Wehrmacht. S tím však nelze souhlasit. V březnu 1943 na zasedání generálního štábu spojeneckých vojsk generální inspektor východních vojsk vznesl požadavek na organizaci takového legionu, s nasazením jeho praporů mimo Krym. Ale velení Armee Gruppe А proti tomu vystoupilo. Navíc požadovalo převést všechny krymské Tatary, sloužící jako "hiwi" v jiných skupinách armád, zpět na Krym, aby byli nasazeni jen zde.

V tomto dokumentu

získaly turecké národnosti a kozáci samostatnou kategorii "rovnoprávných spojenců, bojujících po boku německých jednotek proti bolševikům". Tataři byli také velmi hrdí, že se jim dostalo takové důvěry. Podle slov důstojníka rozvědky 11. Armee, "jsou hrdí na to, že nosí německou uniformu". V první polovině roku 1942 přistoupily německé okupační úřady k vytváření "Schuma" prpaorů k boji proti partyzánům. Na rozdíl od rot, které byly nasazeny jen v místě vzniku, byly "Schuma" prpaory nasazeny na celé frontě. V červenci 1942 byly všechny roty domobrany na Krymu zařazeny do těchto praporů. Do listopadu 1942 bylo zformováno 8 "Schuma" praporů, umístěných v Simferopolu (147. a 154.), Karasubazaru (148.), Bachčisaraji (149.), Jaltě (150.), Aluště (151.), Džankoji (152.) a Feodosii (153.). Tyto prapory byly podřízeny velení SSPF Tavria, kterým byl SS-Brigadeführer von Alvensleben. Každý prapor měl štáb a čtyři roty (124 mužů každá). Každá rota měla tři pěší a jednu kulometnou četu. Prapor měl mít 501 mužů, ve skutečnosti počet kolísal mezi 240 a 700 muži. Prpaoru velel místní dobrovolník ze sboru bývalých důstojníků Rudé armády, bylo v něm 9 mužů německého kádrového personálu (1 důstojník a 8 poddůstojníků). Výzbrojí byly ruční zbraně, kulomety a minomety.

Místní tatarské obyvatelstvo

"je úspěšně vyzbrojováno Němci, cíl - boj s partyzány… Je třeba říct, že v nejbližších dnech s námi zahájí boj. Připravujeme se na to… vyzbrojení Tataři jsou nebezpečnější, než Němci nebo Rumuni". Výsledkem bylo, že již na jaře 1942 museli partyzáni na Krymu bojovat na dvou frontách. A již v únoru 1942 byly tatarské oddíly o počtu 200-250 mužů, převedeny na frontu na Kerč, kde bojovaly proti Rudé armádě. Poté nasadilo německé velení tyto oddíly u Sevastopolu. Náborová kampaň pokračovala v únoru a březnu 1942, výsledkem čehož bylo v dubnu 1942 přivedeno 4.000 mužů, dalších 5.000 v záloze. 24.5.1942 prohlásil Hitler v Reichstagu, že "v německé armádě, spolu s litevskými, lotyšskými, estonskými a ukrajinskými legiony bojují s bolševiky také tatarské pomocné jednotky... ". V srpnu 1942 podepsal náčelník štábu spojeneckých vojsk, Generaloberst F. Halder Instrukci o pomocných formacích na Východě, kde byly jednotky rozděleny na kategorie dle politické spolehlivosti a bojové hodnoty.

Je třeba říct,

že také islámští náboženští představitelé, mullové, byli pro boj po boku Němců proti sovětskému zřízení. V lednu 1942, po zahájení náboru dobrovolníků, byli mnozí mullové členy náborových komisí. Jejich hlavním úkolem bylo zpracování veřejného mínění, s cílem přivést co nejvíce dobrovolníků. Mimo ideových důvodů, vedlo řadu dobrovolníků ke vstupu také materiální zabezpečení a privilegia pro jejich rodiny. Tak dle direktiv OKW, kdos e saktivně zúčastnil boje s partyzány, mohl požádat o přidělení půdy nebo mu bylo vyplaceno 1.000 rublů. 15.2.1942, po vydání nového Zákona o zemědělství, byly v souladu s ministrem pro východní záležitosti, A. Rosenbergem, předány všem rodinám Tatarů, jejichž členové se stali dobrovolníky, 2 ha půdy. Hlavním úkolem rot domobrany byla spolupráce s německými okupačnímui jednotkami v boji proti partyzánům. Proto roty, které ještě neprošly dostatečným výcvikem (např. 8. (Bachčisaraj) a 9. (Kouš)), byly určeny k ostraze důležitých objektů. Německá kampaň působila velké problémy krymským partyzánům. Náčelník II. partyzánského rajónu I.V. Genov podával zprávu 31.1.1942:

5.1.1942

formálně souhlasilo předsednictvo muslimského výboru, v Simferopolu byla otevřena náborová kancelář a byl zahájen nábor dobrovolníků pod heslem: "Tataři, pokud chcete, aby vás partyzáni neokrádali, vyzbrojte se dobrovolně proti partyzánům". Na místa náboru byli posláni speciální zmocněnci: B. Adžijev, Š. Karabaš a A. Karabaš. Hlavním zmocněncem výboru byl jmenován H. Appaz. Nábor měl probíhat s souladu s direktivou vrchního ubytovatele spojeneckých vojsk E. Wagnera z 18.1.1942. Nábor začal v lednu 1942 na 203 místech a v 5 zajateckých táborech. Bylo přijato 9.255 mužů (nejvíc v Karasubazaru - 1000, nejméně v Bijuk-Onlaru - 13), z kterých bylo do jednotek 11. Armee zařazeno 8.684 mužů. Zároveň s tím Einsatzgruppe D přijala 1.632 mužů, kteří byli rozděleni do 14 rot domobrany, umístěných podle čísel v následujících místech: Simferopol, Bijuk-Onlar, Bešuje, Baksan, Molbaje, Bij-Eli, Alušta, Bachčisaran, Kouš, Jalta, Taraktaš (12. a 13. rota) a Džankoj. Každá tatarská rota domobrany měla tři čety a celkem od 50 (Džankoj) do 175 (Jalta) mužů. Rotám veleli němečtí důstojníci. Vojáci měli standardní německé uniformy bez označení. Výzbroj byla lehká, někdy také kulomety a minomety. Při vytváření těchto formací, mělo německé velení mimo vojenských cílů na zřeteli také propagandistický efekt. Podle slov náčelníka Ústředního štábu partyzánského hnutí (ЦШПД) P.K. Ponomarenka, vedla se přui této akci velká propagandistická kampaň. Velkou roli v ideologické práci hrálo oddělení ideologie a náboženství muslimského výboru (E. Gafarov). Hlavní část práce odvedl časopis "Azat Kirim" (Svobodný Krym), který začal vycházet 11.1.1942. Byl orgánem muslimského výboru a vycházel dvakrát týdně v tatarském jazyku. Zpočátku v nevelkých nákladech, ale s úsilím Propagandistického štábu Krym přenést tuto práci na místní, začal v létě vycházet v počtu 15.000 výtisků. Dlouhou dobu byl hlavním redaktorem a autorem článků M. Kurtijev. Dalšími známými autory byli F. Abljajev, A. Kurkči, N. Sejdametov a M. Nizami.

Do ledna 1942

mělo vytváření oddílů domobrany neorganizovaný charakter a záviselo na iniciativě místních německých velitelů. Po porážce Němců u Moskvy a Rostova a zejména po Kerčsko-feodosijské výsadkové operaci, se situace změnila. 2.1.1942 proběhla v oddělení rozvědky 11. Armee schůzka, při které bylo oznámo, že Hitler povolil verbovat dobrovolníky z Krymských Tatarů. Štáb armády předal řešení této otázky velení Einsatzgruppe D. 3.1.1942 bylo pod vedením O. Ohlendorfa zahájeno zasedání Simferopolského muslimského výboru, který byl založen 23.11.1941. Bylo věnováno otázkám náboru Tatarů do německé armády, pro boj s bolševismem. Na výbor a jeho předsedu D. Abdurešidova byly vloženy úkoly propagandistické kampaně. Na Einsatzgruppe D zůstalo technické zabezpečení. Dále bylo třeba spolupracovat s odděleními výboru zodpovědnými za boj s partyzány (vedoucí A. Abdulajev) a oddělením náboru a organizace dobrovolnických oddílů (T. Džemilev).