Sekularizovaný mocenský stát se stálou státní armádou, úřednictvem a státní církví se podřizoval nezávislé moci panovní­ka, ovlivňovaného aristokratickým okolím a přesvědčením, že vládne z Boží vůle. Tento mysticko-sakrální moment mu propůj­čoval zvláštní charisma. Absolutní monarcha si byl vědom nejen vnitropolitické suverenity (tzn. nezávislosti na souhlasu či spolu­působení stavů), ale též zahraničněpolitické suverenity, která ho zbavovala závislosti na jiném panovníkovi či papeži. Důležitou roli také hrály tradice a dynastické zájmy. Za typické země pa­novnického absolutismu v druhé polovině 18. století lze označit Francii a Rusko. Druhým klíčovým pojmem 18. století je äosvícenství", tedy ideo-12 VELMOCI A MOCNOSTI