5.1.1942

formálně souhlasilo předsednictvo muslimského výboru, v Simferopolu byla otevřena náborová kancelář a byl zahájen nábor dobrovolníků pod heslem: "Tataři, pokud chcete, aby vás partyzáni neokrádali, vyzbrojte se dobrovolně proti partyzánům". Na místa náboru byli posláni speciální zmocněnci: B. Adžijev, Š. Karabaš a A. Karabaš. Hlavním zmocněncem výboru byl jmenován H. Appaz. Nábor měl probíhat s souladu s direktivou vrchního ubytovatele spojeneckých vojsk E. Wagnera z 18.1.1942. Nábor začal v lednu 1942 na 203 místech a v 5 zajateckých táborech. Bylo přijato 9.255 mužů (nejvíc v Karasubazaru - 1000, nejméně v Bijuk-Onlaru - 13), z kterých bylo do jednotek 11. Armee zařazeno 8.684 mužů. Zároveň s tím Einsatzgruppe D přijala 1.632 mužů, kteří byli rozděleni do 14 rot domobrany, umístěných podle čísel v následujících místech: Simferopol, Bijuk-Onlar, Bešuje, Baksan, Molbaje, Bij-Eli, Alušta, Bachčisaran, Kouš, Jalta, Taraktaš (12. a 13. rota) a Džankoj. Každá tatarská rota domobrany měla tři čety a celkem od 50 (Džankoj) do 175 (Jalta) mužů. Rotám veleli němečtí důstojníci. Vojáci měli standardní německé uniformy bez označení. Výzbroj byla lehká, někdy také kulomety a minomety. Při vytváření těchto formací, mělo německé velení mimo vojenských cílů na zřeteli také propagandistický efekt. Podle slov náčelníka Ústředního štábu partyzánského hnutí (ЦШПД) P.K. Ponomarenka, vedla se přui této akci velká propagandistická kampaň. Velkou roli v ideologické práci hrálo oddělení ideologie a náboženství muslimského výboru (E. Gafarov). Hlavní část práce odvedl časopis "Azat Kirim" (Svobodný Krym), který začal vycházet 11.1.1942. Byl orgánem muslimského výboru a vycházel dvakrát týdně v tatarském jazyku. Zpočátku v nevelkých nákladech, ale s úsilím Propagandistického štábu Krym přenést tuto práci na místní, začal v létě vycházet v počtu 15.000 výtisků. Dlouhou dobu byl hlavním redaktorem a autorem článků M. Kurtijev. Dalšími známými autory byli F. Abljajev, A. Kurkči, N. Sejdametov a M. Nizami.