Důstojník směl prodat hodnost nebo nastávající povýšení se zvláštním povolením, kupující mohl získat pouze hodnost o stupeň vyšší. Přísné předpisy se snažily zabránit äšize-ní" řádných důstojníků u pluku, kupující se například nesměl za­dlužit, prodávající se musel zříci nároků na penzi a zavázat se, že nebude sloužit v nepřátelské armádě. Faktické velitelské funkce podléhaly tzv. ancienitě, kdy povýšení bylo udělováno podle dél­ky služby. Podobně jako francouzští aristokraté, i rakouští důstojníci se snažili zachovat si během tažení co největší komfort. Podle počtu těžkých nákladních vozů s bagáží se dala poznat hodnost majite­le - polní maršál měl nárok na pět, generál na dva až čtyři, plu­kovník na dva, majoři a kapitáni na jeden vůz. äPolní výbava" důstojníka sestávala z kuchyně, postele, židle, dále z psacího pul­tu, šesti košilí, šesti nákrčníků, jedenácti kapesníků, šesti ručníků, čtyř párů punčoch, jedněch kalhot, tří vest, dvou párů kamaší, ložního prádla s přehozem z kůzlečí kůže, dvou nočních čepiček, zrcadla s břitvou, štětky a holicího mýdla, pomády a hřebenu, žu­panu, pantofli, kartáče na šaty, potřeb na čištění bot, jezdeckého kabátu, svíček a svícnů, kreslicí sady, map a knih. Nejpočetnější a nejdůležitější složku rakouské armády předsta­vovala pěchota.