Důstojnický čekatel u Hornokavkazského legionu.

Široké nasazení jednotek Kavkazských legionů na frontě bylo zahájeno na podzim 1942. Koncem roku 1942 byly na frontě 2 azerbajdžánské (804, 805), 3 severokavkazské (800, 801, 802), 2 gruzínské (795, 796) a 2 arménské (808, 809) prapory. Počátkem roku 1943 následovaly 4 azerbajdžánské (806, 807, 817, 818), 1 severokavkazský (803), 4 gruzínské (797, 798, 799, 822) a 3 arménské (810, 812, 813) prapory. V druhé polovině roku 1943 2 azerbajdžánské (819, 820), 3 severokavkazské (835, 836, 837), 2 gruzínské (823, 824) a 3 arménské (814, 815, 816) prapory. Celkem bylo za dva roky zformováno 8 azerbajdžánských, 7 severokavkazských, 8 gruzínských a 8 arménských praporů. Od září 1942 do ledna 1943 byla v sestavě Armeegruppe A a B zapojeno 20 praporů z Kavkazských legionů. Mimo strážní služby dostávaly stejné úkoly, jako ostatní jednotky Wehrmacht. Při útoku na Tuapse (17. Armee) byly nasazeny 796. gruzínský, 808. arménský a 800. severokavkazský prapor. 804. azerbajdžánský prapor byl začleněn do 4. Gebirgs Division, XXXXVIIII. Gebirgs Korps, při boji na Kavkazu. V oblasti Nalčik a Mozdok (1. Panzerarmee) bojovaly azerbajdžánské (805, 806, I/111), severokavkazské (801, 802), gruzínský (795) a arménský (809) prapor. Zvláště byly oceněny výkony 804. a 805. azerbajdžánského a 809. arménského praporu, které v lesních oblastech úspěšně bojovaly s partyzány a Rudou armádou. Koncem roku 1943 byla velká část dobrovolnických praporů přesunuta do západní Evropy. Zde byla část určena k obraně Atlantického valu a 799., I/9. a II/4. gruzínský pro boj s partyzány ve střední Francii. Po velkých ztrátách v boji se Spojenci byly kavkazské prapory přesunuty k přeformování do Neuhammeru.