Hitler začal manévrovat.

Na jedné straně vystupňoval propagandistickou kampaň proti Československu, na druhé straně tvrdil, že jeho nové požadavky se vlastně neliší od toho, co žádal v Berchtesgadenu. Na britsko-francouzských poradách 26. září Chamberlain Hitlerovy požadavky podpořil a přesvědčil i francouzské politiky, aby ponechali Československo svému osudu. 27. září pak vzkázal do Prahy, že československá vláda musí německé požadavky přijmout.
28. září nabídl Chamberlain Hitlerovi, že přijede do Německa k jednání o československé otázce, a zároveň požádal Mussoliniho o zprostředkování. Hned následujícího dne pozval Hitler do Mnichova zástupce Velké Británie (v čele Neville Chamberlain) a Francie (Daladier). Nebyli tam ale pozváni zástupci Československa. Jednali tedy „o nás bez nás“. Do Mnichova sice přijeli dva českoslovenští diplomaté Mastný a Masařík, ale ti byli gestapem ubytováni v hotelu Regina, podobně jako Britové, a dál nic. Dokonce před jejich pokoji seděli policisté.
A tak se 29. září konala mnichovská konference. Mussolini tam předložil návrh, který mu připravili nacisté, podle něhož sudetské území mělo být obsazeno do 10. října. Zástupci Velké Británie a Francie návrh přijali. Poté Chamberlain a Daladier odjeli do hotelu Regina, kde se setkali s našimi zástupci. Ti si to už ovšem mohli jen přečíst, nikoliv něco namítat, prodiskutovávat nebo chtít znovu projednávat. Bylo pozdě. 30. září bylo rozhodnutí konference oznámeno československé vládě. Téhož dne Praha odpověděla, že mnichovský diktát přijímá.
To byl konec dramatu, který byl uzavřen britkso-německou dohodou o neútočení a o vzájemných konzultacích. Československo bylo obětováno. Padla tím překážka k dohodě Velké Británie s nacistickým Německem. Chamberlain se domníval, že obětováním Československa přispěje k zachování světového míru. TO BYL TRAGICKÝ OMYL.