Místní tatarské obyvatelstvo

"je úspěšně vyzbrojováno Němci, cíl - boj s partyzány… Je třeba říct, že v nejbližších dnech s námi zahájí boj. Připravujeme se na to… vyzbrojení Tataři jsou nebezpečnější, než Němci nebo Rumuni". Výsledkem bylo, že již na jaře 1942 museli partyzáni na Krymu bojovat na dvou frontách. A již v únoru 1942 byly tatarské oddíly o počtu 200-250 mužů, převedeny na frontu na Kerč, kde bojovaly proti Rudé armádě. Poté nasadilo německé velení tyto oddíly u Sevastopolu. Náborová kampaň pokračovala v únoru a březnu 1942, výsledkem čehož bylo v dubnu 1942 přivedeno 4.000 mužů, dalších 5.000 v záloze. 24.5.1942 prohlásil Hitler v Reichstagu, že "v německé armádě, spolu s litevskými, lotyšskými, estonskými a ukrajinskými legiony bojují s bolševiky také tatarské pomocné jednotky... ". V srpnu 1942 podepsal náčelník štábu spojeneckých vojsk, Generaloberst F. Halder Instrukci o pomocných formacích na Východě, kde byly jednotky rozděleny na kategorie dle politické spolehlivosti a bojové hodnoty.