Dne 7. srpna

4. tanková armáda generálplukovníka H. Hotha se dostala od jihu na vzdálenost 30 km od Stalingradu. A tehdy přijela Paulusova 6. armáda od západu, aby zahájila hlavní útok 23. srpna. Došlo k masovému leteckému bombardování, které zničilo většinu předměstí a pomohlo Sovětům stáhnout se na jejich druhou – neboli střední – obrannou linii. V důsledku německého bombardování středu města se velké továrny a byty změnily ve snadno bránitelnou suť. Odpor byl úspěšně improvizován a zahrnoval dalekosáhlé verbování obyvatel a přesun mnoha pravidelných jednotek od jejich úkolů do města. Vznikl systém, kterým se dařilo přivádět v noci do města z druhého břehu řeky Volhy pramínek mužů a zásob. Energické vedení zajišťoval také od 23. srpna generálplukovník Andrej Ivanovič Jeremenko. Ve spolupráci se stranickým komisařem Nikitou Chruščovem. O tři týdny později byl tento tým doplněn jmenováním generálporučíka Vasilije Ivanoviče Čujkova do funkce velitele 62. armády – té armády, která pak nesla hlavní tíži bojů blízko ve městě.