Státy äprodávající

" vojáky se často dostávaly do role äobchodních partnerů", nikoliv spojenců či politických partnerů. Nemohly si dovolit nezávislou politiku, proto vždy hledaly nejvýhodnější seskupení, čímž se jejich diplo­macie stávala nepředvídatelnou a rizikovou. Země disponující dostatkem peněz a hospodářským potenciálem vedly nezávislou politiku a mohly sledovat dlouhodobé cíle. V první třetině 18. sto­letí patřily k těmto státům - klíčovým pro mezinárodní politiku a označovaným za velmoci - Británie, Francie, Rakousko a Rus­ko. I v tomto seskupení se dá hovořit o vedoucích a slabších čle­nech. Například Rakušané a Rusové se nezdráhali přijímat subsi-die. S 18. stoletím je neodmyslitelně spjat pojem äkabinetní válka".