Válečné konflikty

vznikaly na základě iniciativy panovníků, kte­ří vládli pomocí ätajných kabinetů", válka tedy představovala do­plnění, pokračování či ävrchol" tzv. kabinetní politiky. Vedla se většinou v dynastickém zájmu, s jednoznačně omezeným válečným cílem, bez politické účasti či souhlasu poddaných. Samozřejmě existovaly i výjimky, jako války s Turky nebo boj severoameric­kých osad za nezávislost, ale celkově byly kabinetní války určují­cím fenoménem 18. století. O tom, že dynasticko-genealogické momenty hrály velmi důležitou roli, svědčí celá řada konfliktů 14 VELMOCI A MOCNOSTI
o dědictví či nástupnictví. Spory o dědictví a sňatková politika si udržely své místo v zahraniční politice až do konce ästoletí rozu­mu". Pochopitelně docházelo také ke konfliktům, které historici označují jako ämocenské války". Ve velké severní válce v letech 1700-1721 se nejednalo o dědictví, nýbrž o ovládnutí baltského prostoru. V mnoha případech se oba zájmy navzájem prolínaly. Válku o rakouské dědictví z let 1740-1748 můžeme z pohledu Ba­vorska a Saska charakterizovat jako äkabinetní válku" o dědic­tví, ale z pozice Pruska a Francie se jednalo o mocenský boj.