Obyvatelé si stě-22 VELMOCI A MOCNOSTI

žovali, že ji musí živit a snášet chování vojáků, kteří se opíjeli, vy­volávali spory, obtěžovali ženy a dopouštěli se různých přečinů a zločinů. Zvláště majitelé hostinců a pivnic neustále podávali stížnosti na neplatící vojáky a často se svých podniků raději zba­vili.71 Všichni dobře věděli, že vojíny a poddůstojníky čekala pře­devším doživotní namáhavá služba, kruté zacházení, bídný žold a nebezpečí, že budou muset sloužit v zámoří. Všechny tyto faktory nadmíru ztěžovaly odvody, zvláště když nepodléhaly ústřední správě a neexistovalo územní rozdělení. Každý pluk hledal äoběti", kde chtěl. Odvodní äkomise" zpravi­dla sestávala z důstojníka, dvou poddůstojníků a bubeníka. Pře­stože byli vybaveni povolením, kterým se prokazovali místním úřadům, mnohdy ani u nich nenacházeli porozumění. Velmi zále­želo na oblasti, v níž se komise pohybovaly, protože odvody silně ovlivňovala hospodářská situace. V době žní, senoseče, sklizně ovoce či rybolovu odcházeli verbíři s prázdnou, naopak v dobách hospodářského poklesu viděli muži ve vstupu do armády jedinou šanci, jak najít obživu.