různé názory,

vedly se vášnivé diskuse, což ovlivňovalo výsledek voleb. Z tohoto důvodu musela každá vláda citlivě reagovat na názory voličů. Vzhledem k tomu, že zde bylo množství subjektů ovlivňujících zahraniční politiku a že tyto subjekty byly nejed­notné, vznikl prostor pro äprostředníka" a této role se chopil pa­novník. Druhý britský král z hannoverské dynastie, Jiří II., z těchto dů­vodů pevné svíral žezlo. Vyrostl a vzdělání získal v německých ze-20 VELMOCI A MOCNOSTI
mích, vedle mateřštiny hovořil francouzsky, italsky a se silným přízvukem též anglicky. Pro svůj střední vzrůst, malé ruce a nohy, lehce vypoulené modré oči, velký nos a široká, poněkud zkřivená ústa nevypadal příliš majestátně. Po otci zdědil vášeň pro vše, co souviselo s armádou. Ačkoliv se považoval za skvělého znalce vá­lečnictví, skutečným vojevůdcem nebo stratégem nikdy nebyl. Na druhou stranu se mnohokrát vyznamenal svou odvahou. Napří­klad v bitvě u Dettingenu roku 1743 stál v čele vojska. Poté, co se jeho kůň splašil, z něj seskočil a s mečem v ruce vedl pěšáky do útoku proti francouzským dragounům. Literatura a umění ho kromě hudby příliš nezajímaly. Hovořil pouze o vedení válek, ko­ních a genealogii. S přibývajícím věkem se u Jiřího II. projevila posedlost přes­ností, pravidelností a šetrností. Tyranizoval své okolí a vybucho­val kvůli maličkostem. Také se domníval, že skvěle rozumí politi­ce. Pokud se musel podřídit vůli kabinetu, velmi se rozčiloval a láteřil. Zastával-li někdo jiný názor, považoval ho za blázna ne­bo lumpa.