Konzervativní a parlamentní Británie prožívala po celé 18. sto­letí obrovský rozmach, její hospodářská síla stále rostla, intenziv­ně se rozvíjela zemědělská výroba, stejně jako vnitřní a zahraniční obchod. Po roce 1748 zahrnovala její koloniální říše severoame­rické osady, Bahamy, Bermudy, ostrovy v karibské oblasti a osady na pobřeží Indie. Všechny tyto skutečnosti položily základy mi­mořádnému hospodářskému rozvoji. Nejožehavější ohrožení brit­ské monarchie - nároky sesazených katolických Stuartovců na trůn - v podstatě pominulo po potlačení povstání ve čtyřicátých letech 18. století. Zatímco se ve Francii stále rychleji prohlubo­vala politická a finanční krize, mohla vnitropoliticky stabilizova­ná, vyspělá a bohatá Británie soustředit všechny síly na rozhodu­jící zápas v zámoří a koloniích. Britské státní zřízení se označuje za parlamentní monarchii. To však neznamenalo, že král zastával podružné či dokonce formál­ní postavení. Zůstal mu dostatek možností k ovlivňování politiky. Všichni britští panovníci v 18. století se seznamovali s důležitými diplomatickými dokumenty a podíleli se na řízení zahraniční po­litiky. Vyhlašovali války, podepisovali mírové smlouvy, jmenovali diplomaty a udržovali s nimi spojení. Jako skutečný výkonný or-19