dělostřelecké techniky a nařídil vyrábět lehčí hlavně děl. Zmenšila se tloušťka stěn zkrácených bronzových hlavní a odstranily nefunkční dekorace. Bylo zdokonaleno také odpalo­vací zařízení a nastavování náměru děl. Dělostřelectvo se stalo or­ganickou součástí armády, zlepšila se kvalita jeho kádrů, mimo jiné také kvůli tomu, že při verbování se kladl důraz na dobro­volnost a všichni dělostřelci museli umět číst a psát německy. Čes­ké země hrály v rakouském dělostřelectvu důležitou roli, neboť štáb sídlil v Českých Budějovicích, nejstarší dělostřelecká škola vznikla v nedalekém Rudolfové a výcvikové středisko v Týně nad Vltavou. Děla se vyráběla ve Vídni, roku 1756 jich armáda měla k dispozici 203, roku 1760 již 458 a roku 1768 celých 648. V roce 1756 čítala armáda Marie Terezie 142 000 pěšáků, 32 000 jezdců, 3 000 dělostřelců, 500 příslušníků äinženýrského" (ženij-ního a technického) sboru, dohromady 177 500 mužů.151 Důstoj-nický sbor v roce 1747 tvořilo 27 polních maršálů, 12 generálů jezdectva, 19 polních zbrojmistrů a 73 podmaršálků.16' Vydržová­ní obrovské armády pohlcovalo značné finanční prostředky. V ro­ce 1748 vydala vláda na tento účel 14 milionů zlatých, na české země z toho připadlo 4,2 milionu.171 Panovnice jako vrchní velitelka schvalovala a podepisovala všechna důležitá rozhodnutí nejvyššího armádního správního or­gánu - Dvorské válečné rady.