reforma

Ačkoli reforma z roku 1745 posílila postavení rady v armádě a koncentrovala zodpovědnost na úzký okruh lidí, nevymezila jednoznačně kompetence dalších ústřed­ních orgánů - konference (od roku 1760 státní rada), direktoria či Dvorské komory. Nedostatečná transparentnost kompetencí se bě­hem války negativně odrazila při provádění politických rozhodnu­tí ve vojenských akcích. Kvůli byrokratickým nešvarům zásobová­ní armády nefungovalo efektivně, což se při obrovské závislosti 30 VELMOCI A MOCNOSTI
vojska na doplňování stravy, píce a dalších věcí muselo nutně od­razit na bojeschopnosti jednotek. Generální válečný komisariát, působící od roku 1746 jako samostatný úřad přímo podléhající pa­novnici, byl podřízen Dvorské válečné radě teprve v roce 1762. Vojenské reformy z přelomu čtyřicátých a padesátých let celko­vě přinesly dobré výsledky, rakouská armáda se rozrostla, zlepši­la se její bojeschopnost a znatelné se zvýšila motivace důstojnic-tva i mužstva. Nicméně v porovnání s Pruskem, jež mělo menší rozlohu i nižší počet obyvatel, shromáždilo rakouské soustátí da­leko méně vojáků, nevěnovalo branné moci dostatek sil a energie a nemělo peníze na vyzbrojení.