DIPLOMATICKÁ REVOLUCE
francouzské Akademie.) Španělský král odmítl nabídku spojenectví a vyzval Ludvíka XV, aby se snažil dosáhnout s Brity mírového východiska. Francie se mohla v polovině padesátých let opřít pouze o Prusko, které nemělo zájem podílet se na francouzsko-britském konfliktu a diplomatickou cestou se snažilo uhájit svou neutralitu. Fridrich Veliký byl již na jaře 1755 přesvědčen o nevyhnutelnosti francouzsko-britské války a doporučil francouzskému vyslanci: äVíte, k čemu bych se za současné situace rozhodl, kdybych byl francouzským králem? Jakmile by byla vyhlášena válka nebo by se Angličané dopustili nepřátelských činů vůči Francii, jak prý už se ve Středomoří děje, poslal bych velký sbor do Vestfálska a vrhl se s ním proti Hannoversku.""' V důsledku toho by podle stávajícího spojeneckého systému museli Rakušané shromáždit pomocné sbory pro britsko-hannoverského spojence a nemohli pomýšlet na novou válku s Berlínem.12' Fridrich II. však netušil, že britsko--rakouské spojenectví již není aktuální. V odpovědi na jeho návrh Francouzi sdělili, že počítají s tím, že by na Hannoversko zaútočil on. To pruský král nehodlal a odbyl versailleský dvůr výmluvami. Svou eventuální účast na invazi do Hannoverská podmínil zahrnutím Dánska a Turecka do protibritského bloku, což mělo udržet Rusko a Rakousko äna uzdě". Navíc opustil ähannoverský" model a vyzval Francouze k ävýhodnému" útoku na Flandry.13' Počítal totiž s tím, že by mohl zůstat stranou francouzsko-britského boje o Jižní (Rakouské) Nizozemí. Francouzští ministři se nemohli shodnout, jak mají reagovat na britské nepřátelství. Ve státní radě se diskutovalo, zda přijmout výzvu k válce na moři a v koloniích, nebo využít převahy pozemní armády a pokusit se rozhodnout boj na kontinentě. Hrabě ďArgenson a vévoda de Belle Isle tvrdili, že se Francouzi nemohou v boji na moři a koloniích nepříteli rovnat, proto navrhovali zaútočit na Hannoversko a za případné ztráty v Americe se odškodnit v Rakouském Nizozemí. Pokud by se k nim připojilo Prusko, získali by převahu i naději na úspěch. Proti tomuto plánu se postavil nejvlivnější ministr Machault, jenž chtěl válku omezit pouze na moře. Mlčenlivý, přísný, tvrdohlavý, ale schopný Machault pocházel ze staré úřednické rodiny Nepatřil k teoretikům a snílkům, nýbrž byl přesným a strohým praktikem. Ministr se mezi dvořany netěšil oblibě, považovali ho za despotického a pedantského člověka. Ludvík XV. však doufal, že v něm nalezl äsvého" Colberta. Oblíbil si ho nejvíce ze všech ministrů, vážil si jeho smyslu pro povinnost a oceňoval jeho Uši-56 DIPLOMATICKÁ REVOLUCE li o reformy. Charakterizoval ho slovy ämuž podle mého gusta". Machaulta podpořil maršál Noailles, jenž se rozhodné postavil proti případnému útoku na Rakouské Nizozemí, a také králova milenka, paní de Pompadour, jež se obávala, že by králova účast ve válce mohla ohrozit její postavení. Ludvík XV kolísal mezi oběma stranami. Jeho jediný spojenec, pruský král Fridrich II., mu v létě zopakoval důvody, proč se nemůže zúčastnit útoku na Hannoversko. Opět se odvolal na potřebu koordinace s Dánskem a Tureckem a tentokrát se již neuchýlil k náznakům, ale jednoznačně odmítl ofenzivní postup.14' Přes brunšvické příbuzné sdělil britské vládě, že se nezúčastní žádného útoku na Hannoversko, neboť mu jde především o zachování evropského míru.15' Vyzval Francouze k energickým opatřením, která by zastrašila britské spojence a přiměla spřátelené mocnosti, Švédsko a Dánsko, aby Francouzům poskytly pomoc. Zároveň navrhoval, aby francouzská armáda zaútočila na špatně zajištěné Rakouské Nizozemí. Tím by byli Rakušané zaměstnáni a Prusové by udrželi neutralitu.16' Nové spojence nehledali jen Francouzi, ale i Britové. Poté, co ztroskotala jednání s vídeňským dvorem, přišel vévoda z New-castle s ideou vyjednat konvenci s Ruskem a využít jí k nátlaku na Berlín, aby uznal neutralitu Hannoverská a zavázal se ji bránit. Situaci komentoval slovy: ä(Berlín - pozn. F. S.) nemůže nic dělat bez Holanďanů, Holanďané bez Rakušanů a ti zase bez Rusů."17' Britský kabinet schválil jednání s Ruskem o subsidiární smlouvě, Ľpodle níž se měla ruská armáda za britské peníze zavázat k poskytnutí ochrany hannoverskému kurfiřtství a nizozemské oblasti.
francouzské Akademie.) Španělský král odmítl nabídku spojenectví a vyzval Ludvíka XV, aby se snažil dosáhnout s Brity mírového východiska. Francie se mohla v polovině padesátých let opřít pouze o Prusko, které nemělo zájem podílet se na francouzsko-britském konfliktu a diplomatickou cestou se snažilo uhájit svou neutralitu. Fridrich Veliký byl již na jaře 1755 přesvědčen o nevyhnutelnosti francouzsko-britské války a doporučil francouzskému vyslanci: äVíte, k čemu bych se za současné situace rozhodl, kdybych byl francouzským králem? Jakmile by byla vyhlášena válka nebo by se Angličané dopustili nepřátelských činů vůči Francii, jak prý už se ve Středomoří děje, poslal bych velký sbor do Vestfálska a vrhl se s ním proti Hannoversku.""' V důsledku toho by podle stávajícího spojeneckého systému museli Rakušané shromáždit pomocné sbory pro britsko-hannoverského spojence a nemohli pomýšlet na novou válku s Berlínem.12' Fridrich II. však netušil, že britsko--rakouské spojenectví již není aktuální. V odpovědi na jeho návrh Francouzi sdělili, že počítají s tím, že by na Hannoversko zaútočil on. To pruský král nehodlal a odbyl versailleský dvůr výmluvami. Svou eventuální účast na invazi do Hannoverská podmínil zahrnutím Dánska a Turecka do protibritského bloku, což mělo udržet Rusko a Rakousko äna uzdě". Navíc opustil ähannoverský" model a vyzval Francouze k ävýhodnému" útoku na Flandry.13' Počítal totiž s tím, že by mohl zůstat stranou francouzsko-britského boje o Jižní (Rakouské) Nizozemí. Francouzští ministři se nemohli shodnout, jak mají reagovat na britské nepřátelství. Ve státní radě se diskutovalo, zda přijmout výzvu k válce na moři a v koloniích, nebo využít převahy pozemní armády a pokusit se rozhodnout boj na kontinentě. Hrabě ďArgenson a vévoda de Belle Isle tvrdili, že se Francouzi nemohou v boji na moři a koloniích nepříteli rovnat, proto navrhovali zaútočit na Hannoversko a za případné ztráty v Americe se odškodnit v Rakouském Nizozemí. Pokud by se k nim připojilo Prusko, získali by převahu i naději na úspěch. Proti tomuto plánu se postavil nejvlivnější ministr Machault, jenž chtěl válku omezit pouze na moře. Mlčenlivý, přísný, tvrdohlavý, ale schopný Machault pocházel ze staré úřednické rodiny Nepatřil k teoretikům a snílkům, nýbrž byl přesným a strohým praktikem. Ministr se mezi dvořany netěšil oblibě, považovali ho za despotického a pedantského člověka. Ludvík XV. však doufal, že v něm nalezl äsvého" Colberta. Oblíbil si ho nejvíce ze všech ministrů, vážil si jeho smyslu pro povinnost a oceňoval jeho Uši-56 DIPLOMATICKÁ REVOLUCE li o reformy. Charakterizoval ho slovy ämuž podle mého gusta". Machaulta podpořil maršál Noailles, jenž se rozhodné postavil proti případnému útoku na Rakouské Nizozemí, a také králova milenka, paní de Pompadour, jež se obávala, že by králova účast ve válce mohla ohrozit její postavení. Ludvík XV kolísal mezi oběma stranami. Jeho jediný spojenec, pruský král Fridrich II., mu v létě zopakoval důvody, proč se nemůže zúčastnit útoku na Hannoversko. Opět se odvolal na potřebu koordinace s Dánskem a Tureckem a tentokrát se již neuchýlil k náznakům, ale jednoznačně odmítl ofenzivní postup.14' Přes brunšvické příbuzné sdělil britské vládě, že se nezúčastní žádného útoku na Hannoversko, neboť mu jde především o zachování evropského míru.15' Vyzval Francouze k energickým opatřením, která by zastrašila britské spojence a přiměla spřátelené mocnosti, Švédsko a Dánsko, aby Francouzům poskytly pomoc. Zároveň navrhoval, aby francouzská armáda zaútočila na špatně zajištěné Rakouské Nizozemí. Tím by byli Rakušané zaměstnáni a Prusové by udrželi neutralitu.16' Nové spojence nehledali jen Francouzi, ale i Britové. Poté, co ztroskotala jednání s vídeňským dvorem, přišel vévoda z New-castle s ideou vyjednat konvenci s Ruskem a využít jí k nátlaku na Berlín, aby uznal neutralitu Hannoverská a zavázal se ji bránit. Situaci komentoval slovy: ä(Berlín - pozn. F. S.) nemůže nic dělat bez Holanďanů, Holanďané bez Rakušanů a ti zase bez Rusů."17' Britský kabinet schválil jednání s Ruskem o subsidiární smlouvě, Ľpodle níž se měla ruská armáda za britské peníze zavázat k poskytnutí ochrany hannoverskému kurfiřtství a nizozemské oblasti.
posted by rebarbora at 6:41 AM
<< Home