S odstupem času se ukázalo, že do Polska plynuly velké finanční částky a Sasko z unie mnoho nemělo - jen zvýšení prestiže dynastie. Polsko totiž rozhodně nepatřilo mezi silné evropské mocnosti. Tato šlechtická republika s voleným krá­lem platila pouze za objekt politiky silných sousedů, především Ruska. Volený král disponoval minimálními pravomocemi a byl závislý na stavovském sněmu a senátu.40* Armáda v pravém slova smyslu neexistovala, stejně jako systém zásobáren a skladišť, pev­nosti se nacházely v zuboženém stavu. Také Francouzi vydávali na Polsko značné množství peněz, protože ho chtěli udržet jako nárazníkový stát proti ruské expanzi. Ke své škodě rádcové Lud­víka XV. nepochopili, že nejlepším prostředkem k zachování Pol­ska je podpora reformních snah. Jejich lpění na udržení anarchie jenom nahrálo Rusům. Před sedmiletou válkou se Bruhl v Polsku věnoval upevňování pozic äsaské strany", posílení unie a přípra­vě přeměny voleného království v dědičné.411 Jeho úsilí o centra­listické reformy a modernizaci Poláci striktně odmítli. Z důležitých jihoněmeckých území jmenujme Bavorsko, které se ve čtyřicátých letech 18. století pokusilo využít vymření Habs­burků ve svůj prospěch. Bavorský kurfiřt se nechal prohlásit ra­kouským a českým vládcem a získal císařskou korunu, ale nako­nec byl rád, že ho Rakušané pustili zpět do Mnichova. Jeho syn Maxmilián III. se usmířil s Marií Terezií a raději podporoval umě­ní, především hudbu, a v Mnichově založil akademii věd. Dostal se do konfliktu s církví, neboť se ji pokusil zdanit. Jeden cestova­tel charakterizoval jeho dvůr jako äpodivnou směs španělské eti­kety a německé pohodlnosti, starosvětské nádhery a nápadně se odlišující ubohosti".421 Svou chudou, agrární zemi s malým po­čtem manufaktur a řemesla, s rozvinutou těžbou a zpracováním soli se kurfiřt snažil udržet stranou nových válek. To mu nebráni­lo nechávat si od Francie vyplácet subsidie, ale jeho vojáci nemě­li valnou úroveň. Z vojenského hlediska patřilo k důležitým mocnostem wúrttemberské vévodství. Jeho panovník, Karel Evžen, jehož vychová­val Fridrich Veliký (a nabádal ho ke spořivosti a osvícené vládě), začal utrácet peníze za divadlo, lov, skvělé stavby a za vojáky, jak­mile se chopil žezla. Také on uzavřel s Francií subsidiární smlou­vu, která ho v případě války zavazovala poskytnout 6 000 mužů. Většina peněz ze subsidií ale neskončila v armádní pokladně, nýbrž se promrhala na dvoře a ve výdajích na divadelní předsta­vení.