Vévoda se snažil získat kurfiřtskou hodnost, proto musel usilovat o porozumění s císařem a Francií.431 ŠVÉDSKO Heroická doba švédského království skončila porážkou ve Vel­ké severní válce (1700-1721). Vítězné Rusko anektovalo švédské provincie ve východním Pobaltí, Švédům zbylo vedle vlastního území na Skandinávském poloostrově pouze Finsko a část Pomo-řanska. V poražené, ponížené a zchudlé monarchii s rozvrácený­mi státními financemi došlo k zásadní politické změně. Moc pře­vzaly stavy a na půl století zavládla ädoba svobody". V čele státu stál král s omezenými pravomocemi, výkonná moc náležela sedmnáctičlenné říšské radě, odpovědné říšskému sněmu a jím také kontrolované. Říšská rada nemohla bez povolení sně­mu uzavřít mír či spojenectví, vyhlásit válku ani vypsat daně či půjčky. Říšský sněm se stal nejdůležitějším zákonodárným, vý­konným a soudním orgánem. Dělil se na čtyři stavy, šlechtu, du­chovenstvo, měšťanstvo a rolníky, každému příslušelo po jednom hlasu. Pro schválení méně důležitých předloh postačovaly tři hla­sy, v zásadních otázkách musel sněm rozhodnout jednomyslně. Na sněmu jednoznačně dominovala šlechta, která obsazovala post předsedajícího s titulem zemského maršálka. Tvořila taktéž větši­nu, neboť na jednání se dostavilo kolem 500 šlechticů, 50 duchov­ních, 90 měšťanů a 150 rolníků. Vzhledem k tomu, že sněm neza­sedal permanentně, vedla se klíčová jednání v různých výborech, podvýborech a komisích. Zahraniční záležitosti a obranu stejně jako státní finance a Říšskou banku kontroloval ätajný výbor".441 Panovník se nemohl podílet na řízení zahraniční politiky, ústava mu dokonce zakázala přímou spolupráci se švédskými diploma­tickými zástupci. Stavy omezily rovněž jeho právo nobilitace, na­víc přijaly zákon, který za jediný podklad pro povýšení důstojní­ků a úředníků stanovil počet služebních let. Švédové se jen obtížně smiřovali s porážkou ve Velké severní
válce a většina z nich stále doufala, že za äpříznivých politických okolností" získají ztracené provincie zpět. Málokdo byl schopen si přiznat, že doby, kdy švédská armáda platila za nejlepší a nejobá­vanější v Evropě, nenávratně minuly.