V roce 1755 Francouzi pochopili, že se novému válečnému kon­fliktu nevyhnou. Francouzský vyslanec v Londýně vévoda de Mi-repoix po letech ničím nepodloženého optimismu náhle procitl a zahrnul svůj dvůr alarmujícími zprávami. První informovala v dubnu o vyplutí britské eskadry admirála Boscawena do Kana­dy. Francouzi se obávali, že se londýnská vláda rozhodla udeřit na moři bez vyhlášení války. Jejich obavy se záhy potvrdily.91 Dne 10. června 1755 se nedaleko Newfoundlandu dostalo několik francouzských a britských lodí do bezprostřední blízkosti. Fran­couzský velitel se dotazoval: äJsme ve válce, nebo v míru?" Ad­mirál Boscawen mu odpověděl: äV míru! V míru!" V zápětí však zavelel: äPal!" Po krátkém boji byly dvě francouzské lodě zajaty, zbylé lodě využily mlhy a zachránily se v Louisbourgu. Britové se v Severní Americe cílevědomě snažili odříznout francouzské kolonisty od spojení a zásobování s mateřskou zemí. V létě 1755 se jim na jihu francouzského panství nepodařilo do­být pevnost Fořt Duquesne v Alleghenských horách, naopak na severu obsadili oblast Akádie, odkud vyhnali a deportovali přes deset tisíc francouzských osadníků. Na konci roku 1755 bylo v za­jetí již na 300 francouzských obchodních lodí a 6 000 námořníků. Francouzi zareagovali energicky, äneprodleně a bez oficiálního rozloučení" odvolali vyslance z Londýna a Hannoveru. Také umož­nili stuartovskému pretendentu Jakubovi, aby kolem sebe v Paří­ži shromažďoval skotské a irské stoupence. Ačkoliv si Ludvík XV. novou válku nepřál a snažil se vyjednávat, připravoval se na všechny eventuality. Pokusil se získat za spojence Španělsko, s je­hož loďstvem mohl částečně vyrovnat britskou převahu na moři. Ve vlastnoručním dopise Ferdinandu VI. označil Brity äza věčné a nesmiřitelné nepřátele naší krve a našeho domu. Nebezpečnější nepřátele jsme neměli. Bez obětí, které podstoupil náš společný předek Ludvík XIV. na majetku a krvi, bez jeho výdrže a pevnos­ti by Angličané již dávno odebrali našim potomkům španělskou korunu a Indii".101 Francouzský vyslanec v Madridu, duchaprázd-ný vévoda de Duras se také snažil získat Spaněly na svou stranu, ale vsadil na špatného koně, neboť jím podporovaný španělský ministr byl svržen. (Vévodovu kariéru však selhání v Madridě ne­ovlivnilo. Ačkoliv nikdy samostatně nevelel armádě, obdržel po­zději jako ädědictví" po otci a dědovi maršálskou hůl, a aniž kdy napsal nějaké vědecké či literární dílo, byl jmenován členem 55