Jeden ho doslova označil za äarcizbabělce, jehož teprve pořádný trunk přiměje zaujmout pevný postoj". V jiné zprávě se můžeme dočíst, jak ruský nejvyšší státník předstíral koktání a nahluchlost, aby se nemusel jasně vyjádřit a získal čas na rozmyšlenou. Jindy psal úmyslně nečitelně, aby po vrácení dokumentů mohl podle situace dosadit äsprávný" text.19' Utápěl obrovské částky v hazardu, což 58 DIPLOMATICKÁ REVOLUCE
rumovalo jeho rodinný rozpočet. Rakouský vyslanec to komento­val slovy: äTento zajímavý muž má plno dluhů, vede velký dům, již před dvěma roky si v Moskvě vybral plat na sedm let dopředu, hodně hraje a není dobrým hospodářem."201 Jako mnoho jeho sou­časníků byl Bestužev velmi pověrčivý, určité dny v roce považoval za nešťastné a nikdo ho v takový den nedonutil pracovat. Carevna s ním nerada jednala osobně, ale ještě méně ráda četla jakékoli spisy; proto se jejich styk často na dlouhou dobu přerušil. Z toho­to důvodu zaujímaly klíčové postavení v politickém životě osob­nosti, jež měla Alžběta Petrovna ráda, které přijímala na audien­ce, zvala ke stolu a na různé společenské události. Bestužev se o protipruské linii vyjádřil v jednom z pamětních spisů: äPruský král je náš nejbližší a nejmocnější, a proto také nejnebezpečnější soused, a to i kdyby neměl nestálý, lichvářský, neklidný a nedůstojný charakter. S mocí pruského krále vzrůstá nebezpečí a nemůžeme být dostatečně předvídaví, co všechno nás od tak mocného, lehkomyslného a proměnlivého souseda může potkat. Zájmy a bezpečí naší říše si žádají nenechat spojence bez pomoci, tedy námořní mocnosti (Británie a Nizozemí - pozn. F. S.) ..., polského krále jako saského kurfiřta a uherskou králov­nu, která pro územní polohu svého panství sdílí stejné zájmy s Ruskem."21' Mnoho historiků se zmiňuje o subjektivních motivech proti-prusky orientovaného ruského dvora. Carevně byl Fridrich II. skutečně nesympatický. Tropil si žerty z církve, jeho strohý a as-ketický život kontrastoval s její bigotností, prostopášností a roz-hazovačností. Navíc odmítl provdat svou sestru za careviče a po­dle svědectví různých diplomatů i äzpravodajů" se o životě na petrohradském dvoře vyjadřoval velice ironicky a kriticky. Nic­méně zahraniční politika se řídila objektivní mocenskou situací a dlouhodobými koncepcemi. Klíčový zahraničněpolitický činitel Bestužev sice nelibě vzpomínal na to, jak ho v Prusku opomněli vyznamenat za jeho působení v Hamburku, ale jeho politický pro­gram primárně vycházel z ohledu na strategické zájmy Ruska. Především se snažil, aby jiné mocnosti nezískaly převahu v rus­kém mocenském äpředpolí" - v Polsku. schůzka V babiole Rakouský dvůr zvažoval vzhledem ke vzrůstajícímu napětí me­zi oběma nejsilnějšími západními velmocemi několik alternativ.