Tuto operaci se Britové pokusili provést již na přelomu let 1747-1748, kdy se ruské jednotky za britské subsidie přesunuly do německé oblasti. Také ohled na obchodní zájmy činil z Ruska äpřirozeného spojence". Přes Petrohrad, Rigu, Revel (Tallin) a Narvu proudilo do země britské zboží, britské lodě odvážely zá­kladní materiál na stavbu lodí, dříví, smůlu, konopí, plachtovinu, dehet, železo a zemědělské produkty. Ruský import z Británie byl šestinásobné nižší než export, přesto ze situace profitovala brit­ská strana, protože námořní doprava byla v jejích rukou. Dvě tře­tiny lodí v ruských pobaltských přístavech pluly pod britskou vlajkou. Britové měli obchodní zastoupení nejen ve zmíněných přístavech, ale též v Moskvě, Vologdě, Tule a dokonce i v Astra-chani. Pro Brity byl ruský obchod daleko důležitější než levant-ský.


DIPLOMATICKÁ REVOLUCE
na PETROHRADSKÉM DVOŘE
Britové počítali s kladnou reakcí petrohradského dvora, proto­že Rusové od čtyřicátých let 18. století důsledně usilovali o izolaci a oslabení pruského státu, jejž jako francouzského spojence pova­žovali za součást tzv. protiruské bariéry, která měla zabránit jejich expanzi na západ. Poražením a připoutáním Pruska k Rakousku hodlali tuto překážku oslabit. Za ztělesnění této politiky nutno označit kancléře hraběte Alexeje Petroviče Bestužev-Rjumina. Na jeho bedrech spočívalo vedení zahraniční politiky prakticky od Ruský kancléř hrabě A. P. Bestužev-Rjumin

nástupu Alžběty Petrovny na trůn, ale v padesátých letech již za­čal ztrácet dřívější svěžest. Na jeho stavu se podepsal nezdravý způsob života, sklon k nadměrnému pití, přejídání a prostopáš­nosti. Vyslanci si stěžovali na jeho stupňující se lenost, těžkopád­nou pedanterii, nerozhodnost a nepříliš velkou odbornost.