roli pouze Hannoversko, jehož panovník vládl britské říši, a Sas­ko, spojené personální unií s Polskem. Saské kurfiřtství mělo před sedmiletou válkou přibližně stejný počet obyvatel jako Švédsko či Nizozemí a patřilo k ekonomicky nejvyspělejším částem německé oblasti. Zatímco panující dynastie přijala katolickou víru, zůsta­la většina obyvatelstva věrna protestantským církvím. August III. převzal kurfiřtské žezlo v roce 1733, o rok později byl zvolen pol­ským králem. O vládu se příliš nezajímal, přenechal ji prvnímu ministrovi a věnoval se lovu, uměleckým sbírkám, hudebním a di­vadelním představením. První ministr hrabě Brůhl se zasadil o získání polské koruny a od té doby se vyhříval v nejvyšší přízni. Snažil se panovníka nezatěžovat prací, plnil mu veškerá přání, doprovázel ho na cestách, lovu i procházkách. Hrabě rozhodně nepatřil k výjimečným zjevům, ale svou obratností, prozíravostí a štědrostí si udržoval těžce vybudované postavení. Brúhl si uvě­domil, že nemá cenu závodit s Pruskem ve zbrojení. Naopak sní­žil počet vojáků na 18 000 a ušetřené peníze použil na kulturní počiny a na politiku v Polsku. Saskému kurfiřtovi na mezinárodním poli nepomohlo, že byl zvolen polským králem.