V tomto dokumentu

získaly turecké národnosti a kozáci samostatnou kategorii "rovnoprávných spojenců, bojujících po boku německých jednotek proti bolševikům". Tataři byli také velmi hrdí, že se jim dostalo takové důvěry. Podle slov důstojníka rozvědky 11. Armee, "jsou hrdí na to, že nosí německou uniformu". V první polovině roku 1942 přistoupily německé okupační úřady k vytváření "Schuma" prpaorů k boji proti partyzánům. Na rozdíl od rot, které byly nasazeny jen v místě vzniku, byly "Schuma" prpaory nasazeny na celé frontě. V červenci 1942 byly všechny roty domobrany na Krymu zařazeny do těchto praporů. Do listopadu 1942 bylo zformováno 8 "Schuma" praporů, umístěných v Simferopolu (147. a 154.), Karasubazaru (148.), Bachčisaraji (149.), Jaltě (150.), Aluště (151.), Džankoji (152.) a Feodosii (153.). Tyto prapory byly podřízeny velení SSPF Tavria, kterým byl SS-Brigadeführer von Alvensleben. Každý prapor měl štáb a čtyři roty (124 mužů každá). Každá rota měla tři pěší a jednu kulometnou četu. Prapor měl mít 501 mužů, ve skutečnosti počet kolísal mezi 240 a 700 muži. Prpaoru velel místní dobrovolník ze sboru bývalých důstojníků Rudé armády, bylo v něm 9 mužů německého kádrového personálu (1 důstojník a 8 poddůstojníků). Výzbrojí byly ruční zbraně, kulomety a minomety.