Krym

Protože byl Krym strategicky položen, jako nástupiště na Kavkaz, nepřálo si zde německé vrchní velení vidět nějaké "národní armády", kromě Wehrmacht a rumunské armády. Po ústupu Němců z Kavkazu a zablokování jednotek na Krymu začal rozklad krymdko-tatarských jednotek a začaly přechody na stranu partyzánů, největším byl přechod 152. praporu "Schuma" pod velením majora Raimova, který byl přesto zastřelen partyzány. Silný příliv Tatarů do partyzánských oddílu začal na podzim 1943. V prosinci jich bylo 406, z nich 219 dříve sloužilo v "Schuma" nebo domobraně. Pod vlivem amsivní agitační práce partyzánů mezi tatarským obyvatelstvem a dobrovolnickými jednotkami, byly v mnoha praporech na podzim a v zimě 1943 založeny tajné prosovětské organizace. Velitel 154. praporu A. Kerimov byl zatčen Němci jako "nespolehlivý", ve 147. praporu bylo 76 mužů zatčeno a zastřeleno jako "prosovětské živly", ale už v lednu 1944 připravoval náčelník štábu praporu Kemalov přechod na stranu Rudé armády. Výsledkem bylo, že 1/3 praporů "Schuma" byla nespolehlivá a rozpuštěna Němci a jejich příslušníci zavřeni do koncentračních táborů. Ostatní prapory byly nasazeny v dubnu a květnu 1944 proti Krym osvobuzující Rudé armádě.