Poslední byla zařazena do jednotky 31.12.1944. Zahrnovala štáb, dva pěší prapory a dvě dělostřelecké roty. Velitelem skupiny "Krym" byl jmenován Waffen-Hauptsturmführer A. Karabaš. Kromě toho bylo Ostturkische Waffenverband der SS několik styčných důstojníků s RFSS. Jedním z nich byl Waffen-Obersturmführer I. Dairskij, krymský Tatar. Část krymsko-tatarských dobrovolníků byla přesunuta do Francie a začleněna do záložního praporu Volžsko-tatarského legionu, umístěného v Le Puy. Zde se prapor zúčastnil bojů proti maquistům. 831 mužů bylo koncem roku 1944 jako "hiwi" v 35. Grenadier Division der Waffen SS. V této jednotce byli přiděleni následujícím částem:
2. schwere Transport Kolonne - pod velením Oberleutnanta A. Kuguševa bylo 130 dobrovolníků
7. Grenadier Kompanie, 91. Grenadier Regiment - pod velením Waffen-Oberführera A.P. Širinského sloužilo 260 dobrovolníků
3. Grenadier Kompanie, 89. Grenadier Regiment - pod velením Sonderührera Mustafy Tajganského zde sloužilo 387 mužů
Kampfgruppe 147 - zde sloužilo pod velením SS-Untersturmführera Mitteho 57 dobrovolníků.
Část z Krymu evakuované tatarské mládeže byla začleněna do pomocné služby Flaku. Po skončení války byli všichni tito dobrovolníci dle dohod Spojenců vydáni do SSSR. V letech 1941 až 1945 sloužilo v německých jednotkách 15 - 20.000 krymských Tatarů z 218.000 Tatarů na Krymu (v roce 1939), což byla jedna dvacetina všech muslimských dobrovolníků z SSSR (kolem 400.000). V roce 1941 bylo v Rudé armádě 10.000 Tatarů, mnozí z nich dezertovali, v letech 1941-1944 sloužilo v partyzánských oddílech na Krymu 1.130 Tatarů (celkem zde bylo 11.000 partyzánů), z nich padlo 96, zmizelo 103 a dezertovalo 177, v ilegálních organizacích na Krymu bylo méně než 100 Tatarů.