Generál Georgij Žukov

a generálplukovník Alexandr Vasilevskij už navštívili 2. září frontu s instrukcemi, aby prozkoumali širší možnosti protiofenzívy. Protože Stalin již nyní věděl, že může uvolnit své velké rezervy z Moskevské oblasti, byl schopen uvažovat o operacích mnohem ambicióznějších, než by v této fázi Němci považovali za možné. Jeho dva generály zejména zajímalo to, že zjistili, že řeka Don po obou stranách Stalingradu je zajišťována spojenci Osy pochybné kvality, kteří by pravděpodobně nebojovali tak udatně jako Němci ve městě samotném. Na sever od Stalingradu ležela maďarská 2., italská 8. a rumunská 4. armáda a na jih rumunská 3. armáda. Žádná z těchto formací nebyla posílena německými jednotkami, jak si to někteří velitelé přáli. Žukov a Vasilevskij si proto brzy uvědomili, že dobře připravené útoky proti těmto slabým článkům na koncích nepřátelského řetězu by mohly chytit do smrtelné pasti silnější články v jeho středu. Začal vznikat tajný a složitý plán s kódovým označením „Uran“.