V době Stalingradské bitvy byly sovětské jednotky stále ještě velmi neefektivní při koordinovaných manévrech a nevěděly nic o jemnější taktice vedení bitev. Jejich zuřivě a opakované protiútoky, které měly vyhnat vetřelce ze Stalingradu měly jen nepatrné úspěchy, když pomineme účel čistě obětní, spočívající v zachování tlaku zdržovací války. Nicméně se jim podařilo hájit obrannou linii a změnili bitvu v brutální boj v podstatě dům od domu v němž byla německá technika a pohyblivost prakticky k ničemu. Trumfem Rusů se stala jejich odvaha a vytrvalost pěšího vojska, ale byla to karta, kterou mohli hrát pouze v takovém případě – který tehdy nastal – kdy rychlé nápory a odrážení útoku motorizovaných jednotek ve stepi se změnily ve zdlouhavý boj ve městě.