Někteří vojevůdci používali tzv. kosý bitevní šik. Během této taktické formy útoku nepostupoval útočník proti nepřátelské fron­tě v linii s ní rovnoběžné, nýbrž v linii šikmé, a to buď souvislé, nebo stupňovitě členěné. Silné, vpřed vysunuté křídlo mělo ob-chvátit a rozdrtit soupeřovo křídlo a ohrozit nepřátelskou linii v boku a v týlu. Slabší křídlo, držící se vzadu, mělo úkol zabránit té části nepřátelského vojska, na niž se neútočilo, zasáhnout nebo posílit napadené křídlo. Průběh bitev dokazoval, že pro účinnou a rychlou palbu z pu­šek bylo zapotřebí velké zručnosti a výcviku. Palba se prováděla v rozvinuté linii po pelotonech, šik měl při výcviku hloubku čtyř, v bojové sestavě tří mužů. I to bylo nevýhodné, neboť první řada musela při palbě pokleknout a třetí střílela značně nepřesné. Střelba salvou se organizovala po četách, nejprve pálily liché a pak sudé čety, takže se palba äposunovala" podél celého šiku.