VELMOCI A MOCNOSTI

válka srazila Švédsko mezi druhořadé mocnosti a z Ruska učini­la novou velmoc. Úspěchy Rakouska v bojích s Turky potvrdily je­ho velmocenské postavení a mocenskou dominanci v německé a severoitalské oblasti. Válka o polské nástupnictví z třicátých let sice vyřešila otázku nároku na polský trůn, ale nesla se především ve znamení dalšího měření sil mezi Francií a Rakouskem. Od dru­hého desetiletí 18. století udržovala velmocenská äčtyřka" rovno­váhu sil a její členové se starali, aby se nevytvořil blok, jenž by mohl daný pořádek ohrozit. Zvláštní postavení zaujímala Osman-ská říše; její zenit již pominul a mnohé události v první polovině 18. století svědčily o jejím mocenském propadu. Také ästřední" a ämalé" státy tvořily důležitou součást evropského mocenského äkoncertu" a nejednou velmocím zamotaly hlavu. Čtyřicátá léta 18. století vyplnila válka o rakouské dědictví. Odvíjela se od tradičního rakousko-francouzského soupeření. Francouzi, kteří prožívali poslední roky hegemonického postave­ní na evropském kontinentu, chtěli využít vymření habsburské dynastie ke zničení podunajského soustátí a dosadit na císařský trůn bavorské kurfiřty, jejichž malá mocenská základna by z nich učinila francouzské äagenty".