den z ruských dvořanů, ale o státnickém nadání se při její cha­rakteristice nezmínil.20' Alžběta Petrovna se dodnes netěší příliš dobré pověsti a jeden z historiků o ní psal jako o äneustále opilé Messalině".21' Carevninu absolutistickou moc nikdo neomezoval ani nekon­troloval, ve všech klíčových rozhodnutích jí náleželo konečné slo­vo. Aristokracie se podílela na správě státu prostřednictvím ústředních orgánů - ävládního senátu", äKonference při nejvyš­ším dvoře" (obdoba vlády) a dvora, kde vznikaly různé znepřáte­lené kliky. Senát zůstal formálně nejvyšším správním orgánem, ale o otázkách zahraniční politiky, války a míru se jednalo v tzv. Konferenci při nejvyšším dvoře, kde hrál klíčovou roli nejvyšší úředník země - kancléř. Zvláště za sedmileté války vzrostla úloha tohoto shromáždění, které jako stálý orgán řídící válku z vojen­ského, diplomatického a administrativního hlediska převzalo též rozhodování o vnitropolitických problémech. Konference vypra­covávala válečné plány a snažila se řídit operace až do zbytečných detailů, takže vrchnímu veliteli zbyla úloha vykonavatele rozka­zů z Petrohradu. Členové všemocného grémia však neměli potřeb­né zkušenosti a v otázkách strategie a vojenské organizace se ves­měs nevyznali. Rusko se za Petra Velikého začlenilo do evropského systému rovnováhy sil. Jeho zahraniční politika se po roce 1721 orientova­la na zajištění a stabilizaci pobaltských zisků.