Ve zcela přeplněných a nehygienic­kých místnostech připadal v lepším případě jeden lékař na více než stovku nemocných, které kosily epidemie. Odpovědní důstoj­níci se službě v nemocnicích vyhýbali, a pokud je přece jen nemi­nula, o nic se nestarali, takže nevzdělaní nemocniční sluhové se mohli chovat hrubě a dodavatelé krátit příděly pro nemocné a vy­kazovat neexistující pacienty. V důstojnickém sboru se střetávaly dva světy. Během výcviku se stále dodržovala tuhá kázeň a náročnost z doby Petra Velikého. Jeden z velitelů vzpomínal, že jako mladičký kadet musel v plné polní äkaždý den pěšky absolvovat 12 verst", tedy okolo třinácti kilometrů.231 Na druhou stranu se na stavu armádních špiček ne­gativně odrážel veselý, pohodlný a rozmařilý dvorský život. U dů­stojníků často převážila bezstarostnost, liknavost ve službě, ka­riéry dosahovali spíše dvorskými intrikami než osobní iniciativou a dodržováním řádů.