Dával příliš najevo po­hrdání lidmi, býval bezohledným a tvrdým, zároveň však nesná­šel lov, zatracoval pěstní zápas a protivilo se mu zabíjení a tresty. Projevil se jako skvělý vojevůdce, organizátor, ale i dobrý spiso­vatel, básník a hudebník. Pruská armáda představovala v evropských dějinách zajímavý fenomén. Svou velikostí, pověstným drilem a vítězstvími vzbuzo­vala strach. V jejím čele stál panovník. Neexistovalo ministerstvo války, generální štáb ani vojenský kabinet. Spojení mezi vrchním velitelem a jednotlivými pluky zajišťoval králův kabinetní tajem­ník. Pouze v nejohroženějších provinciích, Východním Prusku a Slezsku, působili velitelé vyšších svazků, kterým podléhala všechna tamější vojska a pevnosti. Za äprovozní" agendu odpoví­dala tajná válečná kancelář, kromě toho pověřoval panovník růz­nými vojenskými, politickými a hospodářskými úkoly pobočníky. Během sedmileté války se jednalo o dvacet důstojníků všech stup­ňů, od poručíků po generály. Král osobně vyřizoval koresponden­ci s důstojníky, což nebylo například v Rusku vůbec běžné. Proto jednoho řadového pruského důstojníka, kterého Rusové zajali, okamžitě považovali za důležitou osobnost, neboť mu Fridrich II. odpověděl na dopis.261 V roce 1756 představovala pruská armáda stopadesátitisícový kolos. Jednalo se o 50 pěších pluků se 110 000 pěšáky, 25 pluků těžké jízdy s 20 000 kyrysníky a dragouny, 10 pluků lehké jízdy s 15 000 husary a 5 pluků polního dělostřelectva s 5 000 muži.