V jistém smyslu se sovětské obavy z průlomu ukázaly být nadměrné, protože Hitlerovou bezprostřední reakcí na obklíčení bylo, že nedbal na Paulusovy žádosti a zakázal jakýkoliv pokus o ústup – což bylo rozhodnutí psychologicky v souladu s téměř současným odmítnutím Rommelovy žádosti o evakuaci jeho armády z Afriky al-Alamejnu a po vylodění v operaci „Torch“. Hitler se spoléhal na beznadějně přehnaně optimistického (a špatně informovaného) Göringa, který ho osobně ujišťoval, že luftwaffe zajistí dodávky pro 6. armádu, a svévolně tak ignoroval potřebu znovuotevřít nadzemní týlové spoje. To však nijak neměnilo skutečnost, že prostě neexistoval dostatečný počet dopravních letadel pro takový úkol, že ta, co byla k dispozici, se střetávala s nesmírnými obtížemi, a to jak kvůli počasí, tak sovětské letecké obraně. Výsledkem bylo, že minimální potřeba 6. armády činila asi 600 tun zásob denně, vzduchem se však k ní podařilo dostávat jen asi 100 tun.