Ce­lá armáda měla okolo sta tisíc koní.27' Ve čtyřech pruských pro­vinciích existovala zeměbrana tvořená především pěchotou. Většinu pruského vojska tvořili pruští poddaní naverbovaní po­dle kantonálního systému. Celé království bylo rozděleno na kan-tony, ve kterých směly předem určené pluky naverbovat stanovený počet branců. Systém nelze ztotožňovat se všeobecnou brannou povinností, neboť určité skupiny obyvatelstva - šlechtici, nejstar­ší synové sedláků, vážení měšťané, dělníci v manufakturách, úředníci a studenti - byly osvobozeny od služby. Odvody se nej-častěji týkaly mladších synů sedláků, rolníků a řemeslníků. Kdo měl trochu peněz, mohl se vyplatit, a vyhnout se tak službě. Vzhledem k nedostatečnému počtu domácích branců se verbovali dobrovolníci i na cizím území. K nedostatkům tohoto systému patřila neurčitost délky služební doby. Zpravidla se sloužilo dva­cet let, ale neexistoval zákon, řešící otázku odchodu z armády.