ŘÍMSKO-NÉMECKÁ ŘÍŠE

A polsko Svatou říši římskou národa německého tvořilo kolem 370 různě velikých států a státečků, které jako říšské stavy disponovaly prá­vem samostatně uzavírat spojenectví, najímat jednotky, zřizovat pevnosti a vyhlašovat válku. Říše tedy rozhodně nebyla jednot­ným státním útvarem. äMnožina" říšských knížat, hrabat, pánů a měst představovala v druhé polovině 18. století málo soudržný celek. V jejím čele stál volený císař, jehož pravomoci mu neposky­tovaly prostor pro centralizační a modernizační snahy. Téměř pro všechna rozhodnutí potřeboval souhlas říšského sněmu, v němž zasedali zástupci říšských stavů. Nejmocnější knížata - kurfiřti žárlivé hlídali svá práva a většinou nebrali ohled na císařovy zá­jmy Jeho pozice se ještě zhoršila po zvolení Františka Štěpána Lotrinského, jenž byl äpouhým" spoluvladařem Marie Terezie. Stejně jako ostatní říšské instituce, i říšská armáda představo­vala zastaralý, nemoderní a vlastně nefunkční orgán.