Rozdíl životních podmínek důstojníků a vojáků dokumentuje dopis mladého šlechtice, v němž popsal změny po povýšení na důstojníka: äMísto nepohodlných šněrovacích bot jsem dostal holínky, místo slaměného lůžka dobrou postel, místo malého a proti dešti nepříliš odolného stanu jsem obdržel pořád­ný dvojitý stan, do nějž neteklo a v němž mohl člověk pohodlně spát. Dříve jsem musel chodit pěšky, nyní jsem mohl jet na koni. Polní výstroj a proviant, i když značně omezené množství, přesto těžké pro má mladá záda, mi nyní nesl tažný kůň."291 Každého dů­stojníka doprovázel polní sluha i do bitvy. Pruské důstojnictvo tvořili příslušníci šlechty, vesměs mladší synové, pro něž služba v armádě znamenala zabezpečení a pres­tiž. Fridrich II. o nich prohlásil: äMůj důstojnický sbor je vcelku velmi dobrý; je mezi nimi mnoho takových, kteří by byli schopni vést vojsko a předložit vynikající plán tažení... podněcuji jejich soutěživost, kterou potřebujeme všude, především ve vojenství. Proto si člověk musí dát pozor, aby neponižoval zasloužilé muže. Z tohoto důvodu až úzkostlivě dbám na to, aby se chvály dostalo všem, kdo si ji zaslouží. Důstojníci, kteří si dávají záležet, dále se vzdělávají, prokazují chytrost, ti si mohou být jisti, že na jejich snahu nezapomenu. Vědí dokonce, že je poučuji a vedu s radostí. Moje jednotky jsou dobré a dobře vyškolené. "30)