Zajímavou charakteristiku své kasty podal jeden z pruských důstojníků: äV žádném okamžiku nebylo možné... kteréhokoli dů­stojníka ponižovat či utlačovat; v Evropě byste pravděpodobně nenašli volněji smýšlejícího, hovořícího a kromě služby i jednají­cího muže než právě pruského důstojníka. Neznal podlézavé li-chocení. Nemusel dělat nic jiného než vykonávat službu; vše ostatní bezstarostně přenechal osudu... V každé jiné službě se člo­věk stále bázlivě snaží vymýšlet věci, které by knížeti či pánovi přinesly čest; či alespoň vytrubovat do světa jeho dobré skutky; v Prusku byl pravý opak skutečností."311 Důstojníci patřili k elitě pruského království, a pokud se osvěd­čili, byli zahrnováni projevy přízně. Král je mohl odměnit před­nostním povýšením, propůjčením rytířského řádu či jiného vyzna­menání, mimořádnou či jednoduchou pochvalou. Každý důstojník mohl kdykoliv požádat o propuštění, ale Fridrich II. vyhověl jen nerad a každý žadatel musel podepsat revers, že nevstoupí do ci­zích služeb. Navíc propuštěný důstojník pozbýval nárok na pen­zi. Jeden z důstojníků vzpomínal, že neměl po válce chuť nechat se äživit" v posádkovém pluku, proto raději požádal o propuště­ní.