Na základě nařízení z roku 1681 se pro případ äříšské" války předpokládalo, že z deseti říšských krajů se shromáždí 12 000 jezdců a 28 000 pě­šáků. V praxi to mělo znamenat, že pro sbor švábského kraje se museli sejít vojáci ze 4 církevních a 13 světských knížectví, 19 menších církevních panství, 26 hrabství a panství a 31 říšských měst. Každý říšský stav si postavil vojsko podle svých představ a zásad, a císař ani sněm neměli šanci dosáhnout v době míru ja­kékoliv unifikace. Nejednotnost panovala rovněž ve výzbroji, jed­notky disponovaly odlišnými puškami a děly Pokud měla kníža­ta kvalitní vojáky, jen velmi nerada je posílala do říšské armády, raději drastickými metodami naverbovala rolníky a chudákyObecně řečeno, v říšské armádě se sešlo vše, co äby jinak zemi by­lo na obtíž".39) Říšská armáda sestávala z různorodých, nejednot­ně vystrojených a vyzbrojených, vesměs nevy cvičených a nezku­šených jednotek. Nedostávalo se jí proviantu, koní, transportních vozů, lazaretů a pravidelné výplaty žoldu. Hovořit o mobilní a ak­ceschopné armádě se proto neodvážil žádný generál. Velkou část říše tvořilo území dvou velmocí - Rakouska a Prus­ka, z ostatních států hrály v äevropském koncertě" významnější Polský král a šašky kurfiřt August III.