LETMÉ MÍŘENÍ

Pro boj zblízka existují dvě metody míření, jimiž je možno z puškových zbraní dosáhnout dostatečné přesnosti zásahu. Prvním je letmé míření, druhé se nazývá instinktivní střelba. Letmé míření je technika vyžadující značnou praxi k tomu, aby střelec dosáhl skutečně profesionální úrovně. Je to vlastně
obdoba skeetové střelby, při němž střelec zdvihne zbraň a ještě před výstřelem si ji posadí do ramene, přičemž samotný výstřel vyjde téměř v tomtéž okamžiku, kdy se pažba dotkne ramene.

Většině střelců musí být zjevné, že formální techniku střelby, která se vyučuje na střelnicích, nelze vždy stoprocentně aplikovat v bitvě.
Běžný výcvik ve střelbě z puškových zbraní je zaměřen na výuku správného zacházení s mířidly a účinných metod přesného míření do terče. Tyto zásady jsou zcela nepochybně platné tehdy, má-li střelec dostatek času a světla, protože v těchto podmínkách je možné použít pušky i samopal tímtéž způsobem v boji jako na střelnici. Avšak v temných uličkách nočního města, při nočních přepadových akcích, při špatné viditelnosti a při pouličních nebo domovních přestřelkách vznikají bojové situace, ve kterých nejsou dostatečně shodné podmínky pro běžný způsob střelby s mířením. Voják nebo policista musí být schopen střílet z puškových zbraní i v těchto situacích a to bez plýtvání časem na míření. První zásah zpravidla bývá rozhodující.

Stejně

jako při střelbě z ručních zbraní, tak i při střelbě ze zbraní puškových je třeba, aby byl střelec náležitě vycvičen v umění užít zbraně rychle, instinktivně a bez míření.
Některé střelecké autority přikládají selhání jistých známých mistrů střelby na terč při střelbě na nepřítele, který na ně střílí z bezprostřední blízkosti, právě a zcela beze zbytku za absenci střeleckého instinktu. Skutečným důvodem bývá obvykle fakt, že mistr střelby do terče neprošel tím nejúčinnějším typem výcviku. Nedostatek odvahy, morálních kvalit a energického přístupu samozřejmě značnou měrou přispívá ke špatným výsledkům střelby na krátkou vzdálenost, hlavní a nejdůležitější příčinou však je nedostatečný bojový výcvik.

V boji

na ulicích měst, v džungli a při policejní práci nyní vzrůstá počet pravděpodobností použití zbraní v boji zblízka a to téměř ze všech druhů puškových zbraní: z pušek, útočných pušek, karabin i ze samopalů. Z toho vyplývá, že je třeba klást zvýšený důraz na výcvik techniky střelby z těchto zbraní na krátkou vzdálenost, aby pak v případě potřeby bylo možno jich užít pohotově a bez zbytečných průtahů. Střelba s mířením je vhodná tam, kde je dostatek času a světla. Při střelbě zblízka nebývá vždy čas na to, aby střelec zdvihl zbraň k rameni, zacílil a pak teprve vystřelil. Z toho samo sebou vyplývá nad slunce jasnější závěr, že totiž výcvik ve střelbě s mířením je zcela nedostatečný a nemůže poskytnout střelci dostatek zkušeností k tomu, aby byl schopen zvládnout všechny bojové situace, s nimiž se může v praxi setkat.

Zzáškodnický výcvik bojové střelby z dlouhých zbaní

záškodnické a diverzní oddíly jsu často postaveny před úkol rychle a kvalitně vycvičit na nepřátelském území vhodné civilisty do podoby partyzánského oddílu. Střelba z dlouhých zbraní patří mezi základní pilíře výcviku. Proto byly postupem času vybrány vhodné taktické a výcvikové postupy, které mají úspěch a přinášejí kvalitní výsledky u drtivé většiny nových adeptů.bojová střelba z puškových zbraní se v životě běžného vojáka či policisty počítá na vteřiny nebo na pouhé zlomky vteřin. V boji zblízka nebo při náhlých příhodách musí být schopen použít zbraň rychle, přesně a zcela instinktivně. V případě puškových zbraní se za střelbu zblízka považuje jakákoliv bojová situace, při níž je nepřítel blíže než 30 m a při níž se uplatňují tyto faktory: nedostatek času, moment překvapení, nedostatečné osvětlení, nervové a duševní rozrušení a svalová tenze, jakožto fyzický důsledek psychického stavu dané osoby.