Po zvládnutí techniky při nácviku střelby naslepo nebo bez nábojů začíná nácvik ostré střelby na vzdálenost, která pro začátek nepřesahuje 20 metrů. Střílí se na terče lidské postavy, zhotovené z lepenky, nebo na dřevěné kůlové terče, zapuštěné do země. Zásada je taková, že zásahy musí být dobře viditelné.

Nesprávné držení samopalu
1) Úklon ke straně způsobí, že zbraň střílí příliš vysoko a do strany
2) Střelec nedrží samopal ve středové ose těla v jedné rovině s očima

Další fází výcviku je střelba slepými náboji na terče rozestavěné v různých úhlech vzhledem ke střelci. Je třeba dávat bedlivý pozor, aby střelec při změně směru míření nepohyboval pouze rukama a pažemi, bez otočení trupu. Pro tento druh nácviku jsou vhodné terče ve tvaru lidské postavy, umístěné napravo i nalevo od hlavy postupu střelce. Je také možné, aby žák střílel do kruhu, vždy na povel instruktora. Změna směru míření a postavení těla vůči terči výskokem nesmí být za žádných okolností učitelem tolerována.

Střelci je třeba vysvětlit,

že může být právě tak zasažen, když bude před nepřátelskou kulkou utíkat, jako když bude stát na místě nebo postupovat vpřed. Při chůzi vpřed se zbraní ve střelecké pozici se musí střelec kontrolovat, aby viděl, že se pohybuje vpřed přikrčen, aniž by při jednotlivých krocích vždy poskočil nebo se příliš pohupoval v kolenou. Většina střelců bude postupovat přirozenou chůzí, hlaveň zbraně bude držet stabilizovanou stále v téže rovině, ale vždy se vyskytne několik takových, kteří budou v kolenou pérovat nahoru a dolů. Tato chyba musí být opravena hned v počátcích.

VÝCVIKOVÉ METODY

Poté, co instruktor pohovoří o potřebě instinktivního míření a nastíní situaci, v níž bude tohoto způsobu střelby užito, dostanou střelci zbraň, aby se naučili správně zaujmout základní střeleckou pozici , a to buď metodou - učitel - žák nebo za velkého zrcadla, v němž si střele sám kontroluje správnost postoje.
Když se žák naučí správně zaujmout patřičnou střeleckou pozici, přistoupí k zrcadlu nebo k učiteli se zbraní a nacvičí správné držení zbraně. To je velice důležité, protože střelba tímto způsobem je vyloženě útočného charakteru. Tento agresivní bojový prvek je třeba stále rozvíjet tak, že instruktor má střelce k tomu, aby vykročil vpřed a postupoval směrem k terči.

Správný postoj

i polohu rukou při bojové střelbě z puškových zbraní. Hlaviště je přitisknuto k boku a loket k pažbě. Obě ruce drží zbraň pevně, až křečovitě. Hlaveň je vodorovně a rovnoběžná se zemí. K míření užívá střelec celého těla, které stojí pevně a nehýbá se při pohybech rukou. Směr míření se mění překročením, tj. pohyby nohou, takže střelec neustále očima i ústím hlavně sleduje terč za pomoci mířením celým tělem. Vpravo je příklad alternativní pozice, které někteří střelci dávají přednost. Pažba zbraně je namísto u boku v podpaží. Další principy střelby instinktivní technikou jsou tytéž jako v předchozím případě.

POSTAVENÍ NOHOU A POLOHA TRUPU:

Postoj musí být naprosto přirozený. Chodidla jsou postavena tak, aby bylo možno snadno a rychle učinit krok vpřed a střelba se provádí buď z klidové pozice nebo v pohybu. Je třeba se vyhýbat v praktických situacích nepřirozenému postavení chodidel a školsky naučeným postojům, jako např. příliš nízkému stoji rozkročnému, protože ve skutečném boji jej nelze zaujmout snadno a rychle. Změna směru míření a postavení trupu se provádí změnou postavení chodidel. Otočky se provádí libovolným způsobem, který by měl být čistě instinktivní. Střelci by neměl být vnucován žádný strnulý postoj nebo pozice chodidel a při střelbě na mnohočetné terče musí být střelci povoleno měnit postavení chodidel naprosto přirozeně. Pokud nemůže měnit postavení nohou, může i přesto dosáhnout přesnosti zásahů vytočením trupu za hlavní pušky. Stejně jako při střelbě z pistole i zde platí, že výskoky za účelem směru míření jsou naprosto nevhodné.
Běžný „připravený“ postoj nebo pozice střelce nesoucího zbraň, jsou velice vhodné pro rychlou a pohotovou reakci, takže střelec téměř samovolně zaujme správnou pozici pro instinktivní střelbu. Většina střelců nosí zbraň zavěšenou před tělem nebo s hlavištěm pažby poblíž boku, takž potom může v případě potřeby snadno a rychle zaujmout správný postoj pro střelbu od boku.

ALTERNATIVNÍ POZICE:

Je třeba se zmínit ještě o jedné alternativní poloze hlaviště pažby. Všechny principy střelby a míření jsou zachovány, pouze s tím rozdílem, že se střelec více přikrčí a skloní hlavu, takže linie vidění se dostane na úroveň 25 - 30 cm nad hlavní zbraně. Namísto na boku je pažba držena v podpaží. Výhodou této pozice je snížení úrovně pohledu blíže k linii výstřelu. V důsledku toho mohou střelci, fyzickou možností zaujmout tento postoj, zasáhnout cíl s větší přesností.
Někteří instruktoři zastávají názor, že nejlepší pozice hlaviště pažby je nikoliv na boku, nýbrž ve středové ose žaludku. Tato pozice umožňuje sice přesně střílet, je však značně nepřirozená. Proto je obtížné v boji a s plnou polní zaujmout tento postoj s dostatečnou rychlostí, obzvláště je obtížné při této nutné rychlosti umístit hlaviště pažby vždy přesně na totéž místo ve středové ose trupu, v místě žaludku.

Nebude potřeba se při střelbě dívat na zbraň , a směr pohledu očí by měl být shodný s polohou trupu. Obecně vzato by měla být hlaveň rovnoběžná s podlahou. Při troše cviku je možné zvládnout a seřídit sklon hlavně pro střelbu na terč do vzdálenosti 30 metrů. Tato pozice je použitelná pro všechny druhy puškových zbraní, mírné úpravy bude nutné provést v případě některých typů samopalů, tak např. zásobník drží v tomto případě namísto předloktí dlaň levé ruky. Ze samopalů M3, Thompson a Reising je možno střílet instinktivním způsobem s pažbou rozloženou nebo odmontovanou tak, že se oběma lokty pevně zapřeme o boky trupu a pouzdro a hlaviště umístíme do středu trupu.

Pozice a technika,

kterou střelec užívá (je-li pravák), je tatáž, kterou by užíval v případě, že by střílel z ruční zbraně. Postoj je tzv. čelní bojový střeh, nohy a chodidla jsou v přirozené pozici a střelec svírá zbraň velmi pevným držením. Hlaviště pažby je pevně přitisknuto k tělu těsně nad bokem (kyčelní kostí) a to loktem a předloktím pravé ruky, která tiskne zbraň k boční straně trupu. Obě ruce musejí držet pažbu a předpažbí zbraně skutečně pevně. V případě, že se jedná o brokovnici, samopal nebo pušku, bude předpažbí ležet v dlani levé ruky, loket levé ruky bude vysunutý před tělo směrem do středu tak, aby to bylo střelci dostatečně pohodlné. V této pozici jsou oči, ústí hlavně a přezka na opasku přibližně v téže vertikální rovině. Z této pozice míří zbraň automaticky na cíl, přičemž bereme v úvahu také úchylku střelby. Pokud udrží střelec hlaveň zbraně v tomtéž poměru ke středu trupu jako je poloha očí, zasáhne cíl, na který upírá pohled.

TECHNIKA INSTINKTIVNÍ STŘELBY:

Střílet z pušky nebo kterékoliv z výše uvedených zbraní instinktivním mířením je velice snadné. K zamíření se používá celého těla. Hlaveň se umístí a drží tak, že ústí hlavně a oči střelce jsou v kolmé rovině. Hlaveň a oči zůstávají v neměnné poloze, střelec pálí do místa, kam má upřený pohled a tělo střílí. Pravděpodobně takto nezasáhne střed kruhového terče na vzdálenost 20 metrů, ale je schopen zasáhnout střední oblast obrysu lidské postavy. Změna směru střelby se provádí překročením, tak aby trup neustále mířil směrem k terči.

Tento styl střelby, který je možno si osvojit v poměrně krátké době, lze použít pro armádní i sportovní puškové zbraně pro brokovnice i pro lehké automatické zbraně, jako např. samopaly M3, Thompson a Reising. S těmito nebo obdobnými zbraněmi je možno vypálit buď jednu smrtící ránu nebo dávku. Instinktivní střelba není bezhlavé pálení kolem sebe nazdařbůh, jen tak přibližně směrem k protivníkovi, jak tvrdí někteří kritici a odpůrci této metody.

INSTINKTIVNÍ STŘELBA

Instinktivní střelba se někdy také nazývá „střelba od boku“. Je to ten nejstarší způsob střelby z puškových zbraní pro boj z zblízka, kdy nedostatek času nebo světla nedovoluje střelci použít zbraň z běžné pozice, zasazenou do ramene. Zprávy z bojových oblastí minulých let běžně hovoří o střelbě od boku při boji zblízka. Za druhé světové války se výcvik pěchotních sborů spojených armád intenzivně zaměřoval právě na instinktivní střelbu v podmínkách bojiště. Je to velice efektivní metoda bojové střelby a její principy by měly být jasné všem střelcům, ať civilním nebo vojenským, kteří by se při výkonu povolání nebo služby mohli někdy ocitnout v situaci boje na krátkou vzdálenost.