DIPLOMATICKÁ REVOLUCE

patřil k nejryzejším. Celý život si stěžoval na skutečné i smyšlené ústrky a ovládala ho nedůvěra vůči každému potenciálnímu riva­lovi. Svůj politický vliv opíral o pár desítek poslanců, jimž ve äsvých" hrabstvích zajistil místa na kandidátkách. Britský voleb­ní systém totiž umožňoval obrovský vliv velkostatkářů, kteří pod­pláceli voliče a získávali stoupence různými protekcemi, například jim dopomáhali k úřadům, církevním postům a dalším výhodám. Vévoda dovedně využíval podobných praktik, čímž si vysloužil od opozičních poslanců přezdívky äotec korupce" a äkníže parla­mentních úplatkářů". Severoameričtí Indiáni se účastnili bojů na britské i francouzské straně Britská vláda jednala o smírném urovnání sporů v zámoří, ale francouzské straně předložila neakceptovatelné požadavky. Toho využila äválečná" strana, k níž patřil králův syn, vévoda z Cum-berlandu, a ministři Fox a Halifax, a na podzim 1754 prosadila zbrojení a přesun jednotek do Ameriky. Tato politika zostřování vztahů s Francií odpovídala náladám veřejnosti. Britové stáli před problémem, jak zabezpečit Hannoversko před francouzským útokem. Jako tradiční osvědčená cesta se na­bízela spolupráce s Rakouskem a Nizozemím. Jednání s Vídní však narazila na základní rozpor: Londýn viděl hlavního nepříte­le ve Francii, zatímco Vídeň v Prusku. Britové chybně