V březnu 1983 vyhlásil prezident Reagan projekt, nazvaný strategickou obrannou iniciativou (Strategic Defense Initiative, SDI). Tento projekt zásadním způsobem změnil vývoj situace v oblasti vývoje a výroby strategických zbraní, respektive jejich kontroly. Projekt SDI předpokládal vybudování protiraketového obranného systému, umístěného v kosmickém prostoru. Předpokládalo to velké finanční náklady, které se ale měly zhodnotit v téměř absolutní jistotě likvidace nalétávajících mezikontinentálních raket protivníka. Zveřejnění projektu SDI bylo pro SSSR další těžkou ranou, na niž již sovětská ekonomika nedokázala nalézt odpověď.
Mezitím se ovšem nezadržitelně blížil okamžik, kdy mělo započít rozmisťování amerických systémů středního dosahu v západní Evropě, jak bylo rozhodnuto Radou NATO. Koncem listopadu 1983 schválil Spolkový sněm SRN rozmístění těchto zbraní na svém území. Podobná rozhodnutí postupně učinily další parlamenty západoevropských zemí. Na tyto skutečnosti reagoval Sovětský svaz demonstrativním odchodem ze ženevských jednání o omezení zbraní středního dosahu a opustil jednací stůl i v rámci rozhovorů START. Tím se odzbrojovací jednání na všech úrovních zastavila.
Koncem roku 1984 se SSSR, obávající se dalšího již neúnosného stupňování nákladů na zbrojení, vrátil k jednacímu stolu. Sovětští zástupci se všemi možnými způsoby snažili zmařit projekt SDI a plány na vojenské využití kosmického prostoru. Americký prezident Reagan sice na projektu SDI trval, projevil však ochotu jednat s novým sovětským vedením o redukci jaderných zbraní.