V tomto dokumentu

získaly turecké národnosti a kozáci samostatnou kategorii "rovnoprávných spojenců, bojujících po boku německých jednotek proti bolševikům". Tataři byli také velmi hrdí, že se jim dostalo takové důvěry. Podle slov důstojníka rozvědky 11. Armee, "jsou hrdí na to, že nosí německou uniformu". V první polovině roku 1942 přistoupily německé okupační úřady k vytváření "Schuma" prpaorů k boji proti partyzánům. Na rozdíl od rot, které byly nasazeny jen v místě vzniku, byly "Schuma" prpaory nasazeny na celé frontě. V červenci 1942 byly všechny roty domobrany na Krymu zařazeny do těchto praporů. Do listopadu 1942 bylo zformováno 8 "Schuma" praporů, umístěných v Simferopolu (147. a 154.), Karasubazaru (148.), Bachčisaraji (149.), Jaltě (150.), Aluště (151.), Džankoji (152.) a Feodosii (153.). Tyto prapory byly podřízeny velení SSPF Tavria, kterým byl SS-Brigadeführer von Alvensleben. Každý prapor měl štáb a čtyři roty (124 mužů každá). Každá rota měla tři pěší a jednu kulometnou četu. Prapor měl mít 501 mužů, ve skutečnosti počet kolísal mezi 240 a 700 muži. Prpaoru velel místní dobrovolník ze sboru bývalých důstojníků Rudé armády, bylo v něm 9 mužů německého kádrového personálu (1 důstojník a 8 poddůstojníků). Výzbrojí byly ruční zbraně, kulomety a minomety.

Místní tatarské obyvatelstvo

"je úspěšně vyzbrojováno Němci, cíl - boj s partyzány… Je třeba říct, že v nejbližších dnech s námi zahájí boj. Připravujeme se na to… vyzbrojení Tataři jsou nebezpečnější, než Němci nebo Rumuni". Výsledkem bylo, že již na jaře 1942 museli partyzáni na Krymu bojovat na dvou frontách. A již v únoru 1942 byly tatarské oddíly o počtu 200-250 mužů, převedeny na frontu na Kerč, kde bojovaly proti Rudé armádě. Poté nasadilo německé velení tyto oddíly u Sevastopolu. Náborová kampaň pokračovala v únoru a březnu 1942, výsledkem čehož bylo v dubnu 1942 přivedeno 4.000 mužů, dalších 5.000 v záloze. 24.5.1942 prohlásil Hitler v Reichstagu, že "v německé armádě, spolu s litevskými, lotyšskými, estonskými a ukrajinskými legiony bojují s bolševiky také tatarské pomocné jednotky... ". V srpnu 1942 podepsal náčelník štábu spojeneckých vojsk, Generaloberst F. Halder Instrukci o pomocných formacích na Východě, kde byly jednotky rozděleny na kategorie dle politické spolehlivosti a bojové hodnoty.

Je třeba říct,

že také islámští náboženští představitelé, mullové, byli pro boj po boku Němců proti sovětskému zřízení. V lednu 1942, po zahájení náboru dobrovolníků, byli mnozí mullové členy náborových komisí. Jejich hlavním úkolem bylo zpracování veřejného mínění, s cílem přivést co nejvíce dobrovolníků. Mimo ideových důvodů, vedlo řadu dobrovolníků ke vstupu také materiální zabezpečení a privilegia pro jejich rodiny. Tak dle direktiv OKW, kdos e saktivně zúčastnil boje s partyzány, mohl požádat o přidělení půdy nebo mu bylo vyplaceno 1.000 rublů. 15.2.1942, po vydání nového Zákona o zemědělství, byly v souladu s ministrem pro východní záležitosti, A. Rosenbergem, předány všem rodinám Tatarů, jejichž členové se stali dobrovolníky, 2 ha půdy. Hlavním úkolem rot domobrany byla spolupráce s německými okupačnímui jednotkami v boji proti partyzánům. Proto roty, které ještě neprošly dostatečným výcvikem (např. 8. (Bachčisaraj) a 9. (Kouš)), byly určeny k ostraze důležitých objektů. Německá kampaň působila velké problémy krymským partyzánům. Náčelník II. partyzánského rajónu I.V. Genov podával zprávu 31.1.1942:

5.1.1942

formálně souhlasilo předsednictvo muslimského výboru, v Simferopolu byla otevřena náborová kancelář a byl zahájen nábor dobrovolníků pod heslem: "Tataři, pokud chcete, aby vás partyzáni neokrádali, vyzbrojte se dobrovolně proti partyzánům". Na místa náboru byli posláni speciální zmocněnci: B. Adžijev, Š. Karabaš a A. Karabaš. Hlavním zmocněncem výboru byl jmenován H. Appaz. Nábor měl probíhat s souladu s direktivou vrchního ubytovatele spojeneckých vojsk E. Wagnera z 18.1.1942. Nábor začal v lednu 1942 na 203 místech a v 5 zajateckých táborech. Bylo přijato 9.255 mužů (nejvíc v Karasubazaru - 1000, nejméně v Bijuk-Onlaru - 13), z kterých bylo do jednotek 11. Armee zařazeno 8.684 mužů. Zároveň s tím Einsatzgruppe D přijala 1.632 mužů, kteří byli rozděleni do 14 rot domobrany, umístěných podle čísel v následujících místech: Simferopol, Bijuk-Onlar, Bešuje, Baksan, Molbaje, Bij-Eli, Alušta, Bachčisaran, Kouš, Jalta, Taraktaš (12. a 13. rota) a Džankoj. Každá tatarská rota domobrany měla tři čety a celkem od 50 (Džankoj) do 175 (Jalta) mužů. Rotám veleli němečtí důstojníci. Vojáci měli standardní německé uniformy bez označení. Výzbroj byla lehká, někdy také kulomety a minomety. Při vytváření těchto formací, mělo německé velení mimo vojenských cílů na zřeteli také propagandistický efekt. Podle slov náčelníka Ústředního štábu partyzánského hnutí (ЦШПД) P.K. Ponomarenka, vedla se přui této akci velká propagandistická kampaň. Velkou roli v ideologické práci hrálo oddělení ideologie a náboženství muslimského výboru (E. Gafarov). Hlavní část práce odvedl časopis "Azat Kirim" (Svobodný Krym), který začal vycházet 11.1.1942. Byl orgánem muslimského výboru a vycházel dvakrát týdně v tatarském jazyku. Zpočátku v nevelkých nákladech, ale s úsilím Propagandistického štábu Krym přenést tuto práci na místní, začal v létě vycházet v počtu 15.000 výtisků. Dlouhou dobu byl hlavním redaktorem a autorem článků M. Kurtijev. Dalšími známými autory byli F. Abljajev, A. Kurkči, N. Sejdametov a M. Nizami.

Do ledna 1942

mělo vytváření oddílů domobrany neorganizovaný charakter a záviselo na iniciativě místních německých velitelů. Po porážce Němců u Moskvy a Rostova a zejména po Kerčsko-feodosijské výsadkové operaci, se situace změnila. 2.1.1942 proběhla v oddělení rozvědky 11. Armee schůzka, při které bylo oznámo, že Hitler povolil verbovat dobrovolníky z Krymských Tatarů. Štáb armády předal řešení této otázky velení Einsatzgruppe D. 3.1.1942 bylo pod vedením O. Ohlendorfa zahájeno zasedání Simferopolského muslimského výboru, který byl založen 23.11.1941. Bylo věnováno otázkám náboru Tatarů do německé armády, pro boj s bolševismem. Na výbor a jeho předsedu D. Abdurešidova byly vloženy úkoly propagandistické kampaně. Na Einsatzgruppe D zůstalo technické zabezpečení. Dále bylo třeba spolupracovat s odděleními výboru zodpovědnými za boj s partyzány (vedoucí A. Abdulajev) a oddělením náboru a organizace dobrovolnických oddílů (T. Džemilev).

Po proniknutí německých jednotek

na Krym se Tataři stali jejich průvodci. V Bachčisaraji vítali Tataři Němce chlebem a solí a děkovali jim za osvobození. V řadě případů napadli Tataři ustupující sovětské vojska a rozkradli partyzánské zákaldny, vytvořené před válkou. 18.12.1941 rozvědka Feodosijského partyzánského oddílu objevila v lese 40 povozů s vyzbrojenými Tatary, kteří přijeli vyplenit partyzánské zásoby. Vedl je dezertér ze Sudakského partyzánského oddílu a bývalý poručík Rudé armády a člen VKP(b) Memetov. Po obsazení větší části Krymu zahájili Němci otevřenou politiku spolupráce s Tatary, využívajíce jejich národního cítění a poskytujíce jim materiální výhody. Německé okupační úřady mnohde nepodrobily represím tatarské komsomolce a komunisty s tím, že "dříve pochybili a nyní mohou napravit svojí chybu se zbraní v ruce". Tataři, vyzbrojeni Němci, vytvářeli oddíly o 70 - 100 mužích pod vedením německých poddůstojníků. Do těchto oddílů vstoupila řada tatarských dezertérů. Jako jeden z prvních, byl v listopadu 1941 vytvořen oddíl domobrany ve vesnici Kouš. Velitelem byl jmenován místní obyvatel Raimov, který to dotáhnul v německé policii na hodnost Major. Aktivní účast v řadách oddílu přijal starosta O. Chasanov, nedávno člen VKP(b). Hlavním úkolem oddílu s 80 muži, bylo často napadat partyzány. Kromě toho se Kouš stala hlavním centrem náboru dobrovolníků v oblasti. Díky třem liniím opevnění, nebyla Kouš dlouho napadena partyzány. V prosinci 1941 byly domobranecké oddíly zformovány v následujících místech: Uskut (130), Tuak (100), Kučuk-Uzeň (80), Jenisala, Sultan-Saraj, Baši, Kaarsu-Baši, Molbaj a v dalších.

policejní jednotky

Je možné říct, že policejní jednotky se dle oblastí skládaly ze tří národností: Tatarů, Ukrajinců a Rusů. Tataři převládali v policii Alušty (velitel Čermen Sajt Memet), Jalty, Sevastopolu (Jagja Alijev), Karasubazaru a Zui, méně jich bylo v policii Jevpatorije a Feodosie. Městská ani vesnická policie nemohla bojovat samostatně s partyzány, natož je zničit. Proto se Němci snažili vytvořit větší a dobře vyzbrojené dobrovolnické formace. 2.12.1941 vydalo OKH direktivu k vytváření místních protipartyzánských jednotek. Jednou z principů německé politiky bylo vytváření jednotek z národnostních menšin, což na Krymu přinášelo úspěch. Dle slov Generalobersta E. von Mannsteina, velitele 11. Armee, která v roce 1941 obsadila Krym, "Tataři přešli na naši stranu. Viděli v nás své osvoboditele od bolševismu, tím více, že jsme respektovali jejich náboženství…". V říjnu 1941 začali také první Tataři dezertovat ze sovětských jednotek na Krymu a ukrývat se ve svých vesnicích, kromě toho naváděli k dezerci a ukrývali také ruské vojáky.

Jeden z oddílů tatarské domobrany, zima 1941-42, Krym.

Selbst-Schutz - oddíly domobrany
Schutzmannschaft-Bataillone - policejní prapory pro boj s partyzány
Feuerschutzmannschaft - pomocná protipožární policie
Hilfsschutzmannschaft - záložní jednotky pořádkové policie na ochranu zajateckých táborů
Policejním oddílům ve městech a vesnicích veleli náčelníci, podřízení místním velitelům SS a policie. Jejich hlavním úkolem bylo udržování pořádku.

Krym

V listopadu 1941 se Krym, pod názvem Generální okruh "Tavrida", stal novou administrativní civilní jednotkou, vytvořenou Němci na okupovaných územích, Říšského komisariátu "Ukraina". Protože však Krym, až do svého osvobození v roce 1944, byl částečně týlem bojujících armád a částečně operační zónou, faktická moc patřila administrativě Wehrmacht. To se ještě posílilo, když v letech 1942-43 se Krym stal cílem jednote postupujících na Kavkaz. O konce roku 1941 se vážným faktorem, majícím vliv na německou okupační politiku, stalo partyzánské hnutí. Navíc na Krymu byly důležité komunikační body. Proto se hlavním úkolem okupačních orgánů stalo vojenské potlačení tohoto hnutí, také s pomocí místního obyvatelstva. Proto zde proces vytváření dobrovolnických formací, jako jedna z možností plnění tohoto úkolu, zde měl formu vytváření "místních policejních pomocných sil" a v menší části zapojení místních u německých jednotek jako "dobrovolných pomocníkůв" - "hiwi" (Hilfswillige). Hlavním úřadem pro zabezpečení pořádku na Krymu byla nechvalně známá Einsatzgruppe D, které velel SS-Oberführer O. Ohlendorf. Dle RSHA byla nástrojem provádění rasové politiky na východních územích, likvidace Židů, komunistů a nežádoucích elementů. Během léta a podzimu 1941 zlikvidovala tato jednotka na Ukrajině a Krymu 40.000 lidí. Dvě třetiny personálu (400 mužů) se skládal z místních dobrovolníků, Ukrajinců, Tatarů a Rusů. Kromě likvidace nepřátel, měla skupina za úkol vytvořit zde oddělení policie (Ordnungspolizei). V listopadu 1941 byly všechny "místní policejní pomocné síly" na území Říšských komisariátů organizovány do jednotek Schutzmannschaft der Ordnungspolizei neboli Schuma. Schuma se skládaly z následujících kategorií:
Schutzmannschaft-Einseldienst - pořádková policie v městech a vesnicích

Kromě toho 2. tatarská rota likvidovala partyzány v horách Jajly, v oblasti Jalta-Bijuk-Usenbaš. V boji bylo zlikvidováno 17 partyzánů, mezi nimi náčelník štábu Simošenko. V oběžníku z 19.7.1942 se hovoří, že tatarské roty zlikvidovaly 92 partyzánů na Kerči. Čety se používaly pro ochranu koncentračních táborů. V létě 1944 byla část krymskotatarských dobrovolníků převezena do Francie a začleněna do záložního praporu Volžsko-tatarského legionu v Le Puy. Několik set dobrovolníků sloužilo koncem války v 35. SS Division a část v pomocné službě protiletadlových jednotek Říše.

Tatarští dobrovolníci při výcviku.

Jižně od Bachčisaraje bylo při provádění protipartyzánské operace zabito 73 partyzánů a zničeno 6 opěrných bodů. Severozápadně od Sudaku bylo zabito 42 partyzánů, západně od Feodosie zajato 15, mezi nimi komisař praporu a tři důstojníci NKVD. V oběžníku z 27.3.1942 se hovořilo o úspěšných operacích z 14. – 16.3. v oblasti Bešuj, Ajlajnma a Čermalyk. Při této operaci byla nasazena také jedna tatarská domobranecká rota Einsatzgruppe D. Během operace bylo zlikvidováno 353 partyzánů. Operace byla zahájena průzkumem bojem, který provedla jedna četa 8. roty domobrany. V oběžníku z 8.4.1942 se uvádělo, že jedna tatarská rota bránila opěrný bod proti 500 partyzánům do příchodu německých vojsk. 200 partyzánů, útočících 24.4. na vesnici Bešuj, bylo odraženo místní rotou do příchodu německých posil. V oběžníku z 1.5. se hovoří, že díky průzkumu tatarských rot byla zjištěna koncentrace partyzánů na východním Krymu mezi pohořími Basma a Čaterdar. Byla naplánovaná velká a úspěšná operace.

Plakát vyzývající ke vstupu do SS, Krym, 1942.

V praporech sloužilo mnoho Rusů a Ukrajinců a také krymští Němci, Bulhaři a Estonci. Praporům a rotám veleli bývalý velitelé Rudé armády, německý personál tvořil velící důstojník a 8 poddůstojníků coby instruktoři. Krymsko-tatarské roty a prapory vykonávaly ochranu objektů, spolu s Wehrmacht a policií prováděly protipartyzánské operace. S jejich pomocí zničila německá a rumunská okupační vojska a policie partyzánské základny v pohoří Jajly a vytvořila zde pro partyzány „mrtvou zónu“. V oběžníku, vydávaném SD v Berlíně, byly zaznamenány všechny úspěchy legionářů. V oběžníku z 9.3.1942 bylo napsáno, že v oblasti Kasubazaru bylo tatarskými a rumunskými jednotkami zničeno několik táborů a zabito 68 partyzánů.

Tatari

Koncem ledna měla armáda ve svých řadách 8.684 mužů, dalších 1.632 mužů bylo zařazeno do rot domobrany, umístěných v Karasubazaru, Bachčisaraji, Simferopolu, Jaltě, Aluště, Sudaku, Starém Krymu a Jevpatorii. V záloze zůstalo dalších 5.000 dobrovolníků. Od července 1942 byly z rot vytvořeny Schutzmannschaft-Bataillony. V listopadu bylo zformováno 8 praporů krymských Tatarů (č. 147 - 154). Organizačně a operačně podléhaly SSPF Tavria a Krymsko-tatarskému legionu Wehrmacht.