Diplomaticka revoluce
DIPLOMATICKÁ REVOLUCE
Předpokládali že se Rakousko bez jejich spojenectví neobejde. Představovali si, že Rakousko vyšle většinu armády do vzdáleného Jižního Nizozemí a za jeho pomoci zabrání francouzskému postupu na Hannoversko. Za to se britská diplomacie měla pokusit přimět Prusko zachovat neutralitu. Jinými slovy, Rakušané měli v Jižním Nizozemí bojovat za britské zájmy a vlastní země nechat bez obrany napospas pruskému nepříteli. Britové jednoznačně odmítli Vídni pomoc při znovudobytí Slezska a téměř ultimativní formou požadovali zmíněné vojáky v Jižním Nizozemí.31 Vídeň i Haag podmínky odmítly. Nizozemci se starali především o stabilitu a obchod, a nemínili proto na své neutralitě nic měnit. Ztroskotání britsko-rakouských jednání v létě 1755 se nepochybné stalo klíčovým bodem v procesu změny orientace vídeňské politiky. kounic Marie Terezie učinila znovuzískání Slezska a Kladska svým primárním zahraničněpolitickým cílem. Pět let po uzavření cáš-ského míru zjistila, že vztahy k námořním mocnostem zůstaly vlažné, ani versailleský dvůr neprojevoval vřelejší postoj a spojenectví s Británií, Ruskem a Saskem existovalo pouze na papíře. Dospěla k názoru, že její dosavadní spolupracovníci nedorostli složitému úkolu - připravit zemi na znovudobytí Slezska. Proto dlouho neváhala a zasáhla. Dva klíčové zahraničněpolitické rádce pověřila jinými úkoly, nevýrazného, váhavého a příkrého kancléře hraběte Ulfelda41 jmenovala nejvyšším hofmistrem, strohého a neústupného - řečeno moderním termínem - äministra zahraničí" barona Bartensteina pověřila vnitropolitickými úkoly. V den svých šestatřicátých narozenin roku 1753 jmenovala Marie Terezie dvorským a státním kancléřem Václava Antonína hraběte Kounic-Rietberga, zkušeného diplomata z česko-moravské šlechty. Osvědčil se již při jednáních na cášském mírovém kongresu, jako jeden z nejmladších členů tajné konference prokázal rozhodnost a přehled a zazářil jako vyslanec na versailleském dvoře. Podle názoru jedné rakouské historicky fascinoval ämarnivý, úskočný manýrista" panovnici svým äpřepychovým, vyuměl-kovaným životním stylem".51 Jeho zasvěcené a zároveň poutavé zprávy četla Marie Terezie s nadšením, což mimo jiné přispělo k rozhodnutí učinit z něho äministra zahraničí". Hrabě Kounic se v novém úřadu zpočátku snažil zabránit válce na dvou frontách - v Jižním Nizozemí s Francií a ve Slezsku 53
Předpokládali že se Rakousko bez jejich spojenectví neobejde. Představovali si, že Rakousko vyšle většinu armády do vzdáleného Jižního Nizozemí a za jeho pomoci zabrání francouzskému postupu na Hannoversko. Za to se britská diplomacie měla pokusit přimět Prusko zachovat neutralitu. Jinými slovy, Rakušané měli v Jižním Nizozemí bojovat za britské zájmy a vlastní země nechat bez obrany napospas pruskému nepříteli. Britové jednoznačně odmítli Vídni pomoc při znovudobytí Slezska a téměř ultimativní formou požadovali zmíněné vojáky v Jižním Nizozemí.31 Vídeň i Haag podmínky odmítly. Nizozemci se starali především o stabilitu a obchod, a nemínili proto na své neutralitě nic měnit. Ztroskotání britsko-rakouských jednání v létě 1755 se nepochybné stalo klíčovým bodem v procesu změny orientace vídeňské politiky. kounic Marie Terezie učinila znovuzískání Slezska a Kladska svým primárním zahraničněpolitickým cílem. Pět let po uzavření cáš-ského míru zjistila, že vztahy k námořním mocnostem zůstaly vlažné, ani versailleský dvůr neprojevoval vřelejší postoj a spojenectví s Británií, Ruskem a Saskem existovalo pouze na papíře. Dospěla k názoru, že její dosavadní spolupracovníci nedorostli složitému úkolu - připravit zemi na znovudobytí Slezska. Proto dlouho neváhala a zasáhla. Dva klíčové zahraničněpolitické rádce pověřila jinými úkoly, nevýrazného, váhavého a příkrého kancléře hraběte Ulfelda41 jmenovala nejvyšším hofmistrem, strohého a neústupného - řečeno moderním termínem - äministra zahraničí" barona Bartensteina pověřila vnitropolitickými úkoly. V den svých šestatřicátých narozenin roku 1753 jmenovala Marie Terezie dvorským a státním kancléřem Václava Antonína hraběte Kounic-Rietberga, zkušeného diplomata z česko-moravské šlechty. Osvědčil se již při jednáních na cášském mírovém kongresu, jako jeden z nejmladších členů tajné konference prokázal rozhodnost a přehled a zazářil jako vyslanec na versailleském dvoře. Podle názoru jedné rakouské historicky fascinoval ämarnivý, úskočný manýrista" panovnici svým äpřepychovým, vyuměl-kovaným životním stylem".51 Jeho zasvěcené a zároveň poutavé zprávy četla Marie Terezie s nadšením, což mimo jiné přispělo k rozhodnutí učinit z něho äministra zahraničí". Hrabě Kounic se v novém úřadu zpočátku snažil zabránit válce na dvou frontách - v Jižním Nizozemí s Francií a ve Slezsku 53
posted by rebarbora at 4:06 AM
