Organizace a struktura japonského armádního letectva

V úvodu článku o Ki-84 jsem slíbil, že se zmíním o struktuře, organizaci a označení japonského letectva během druhé světové války. Musím se přiznat, že když jsem před léty do této problematiky vstoupil poprvé, měl jsem díky neznámým slovům jako Sentai, Džubakugekiki Híkodan či Kantai v hlavě trochu zmatek. S kolegou Tomem se Vám však pokusíme alespoň trochu objasnit, co tato na první pohled exotická slova znamenají.

V říjnu až prosinci 1943 bylo ztraceno 979 Panzer III a IV a 444 útočných děl, z větší části protože byly opuštěny při ústupu. Podobně bylo mezi červencem a prosincem zničeno 2.235 děl a 1.692 protitankových děl. Generál Guderian nakonec poukázal na malý smysl výroby nových zbraní, když byly používané takto obětovány. Promsoustředění výroby an tanky byl stále větší nedostatek náhradních dílů. V červnu 1943 měli Němci 2.569 operačních tanků a 463 v opravě. V únoru 1944 jen 1.519 operačních tanků a 1.534 v opravě. V únoru bylo jen 145 poškozených tanků vráceno na frontu. Guderian odhadoval, že opravené tanky a děla nahradí produkci za 9 měsíců. Na konci března se situace stále nezlepšovala a počet operačních tanků nevzrůstal, přestože rostly dodávky nových tanků. Ačkoliv byla síla německých armád na Západě značně oslabena, byla stále dost velká, aby odrazila spojenecké vylodění. Pod Rundstedtovým velením bylo 1.6.1944 58 bojových divizí, z nichž bylo 33 statických nebo v záloze a měly jen omezenou bojovou hodnotu. 24 divizí bylo klasifikováno jako vhodné pro službu na Východě z důvodu vysoké mobility a dobrého výcviku personálu. Zahrnovaly 13 pěších divizí, 2 výsadkové divize, 5 armádních tankových divizí a 4 SS divize tankové nebo pancéřových granátníků. 21. Panzer Division byla stále částečně vybavena ukořistěným materiálem a nebyla schopná služby v Rusku, ačkoliv jinak byla schopná ofenzivních akcí a byla dobře vyzbrojená. Všechny pěší divize byly na pobřeží nebo blízko něj pod velením 4 armád německého velitele v Holandsku. 1. Armee dtžela atlantické pobřeží Francie, 7. Armee Bretaň a Normandii, 15. Armee pobřeží Kanálu a 19. Armee pobřeží Středozemního moře. 7. Armee, která první čelila invazi, měla 14 pěších divizí ve 4 sborech.

Protože byla východní fronta hlavní a Západ nebyl bezprostředně ohrožen, byl dodáván nejlepší materiál přirozeně na Východ. Politika vyzbrojit západní divize hlavně ukořistěným materiálem v prosinci 1941, kdy byl vydán rozkaz vyzbrojit tak 10 divizí. Východ měl dále prioritu pro dodávky nového materiálu do konce roku 1943 a ačkoliv bylo nové tanky dodávány také k OB West, byly poté často přemístěny s jednotkami na Východ. Na konci října 1943 bylo na Západě 703 tanků, útočných děl a samohybných 88 mm protitankových děl. Na konci prosince jich bylo 823, díky novým tankům Panzer IV. Všechny tanky Tiger byly posílány do Ruska a zásoba samohybných děl byla značně snížena. Plánováno bylo zvýšení na 1.226. Nový rok přinesl změnu. Leden přinesl jen mírné zvýšený, ale pak se dodávky na Západ zvýšily. Ačkoliv většina tanků Tiger šla stále na Východ, dostával OB West více tanků Panther. Na konci dubna měl OB West 1.608 německých tanků a útočných děl, z toho 674 Panzer IV a 514 Panzer V. Plánovaný stav pro konec května byl 1.994. Na pozadí dezintegrace německé válečné ekonomiky byl počet tanků shromážděných na Západě významným úspěchem a dokazoval důležitost přičítanou vylodění. Exponenti teorie Blitzkriegu, jako Generaloberst Heinz Guderian, Inspektor Panzertruppe, věřili, že bez velkých obrněných formací je pro Německo nemožné přejít k ofenzivním operacím nezbytných ke konečnému vítězství. Koncem roku 1943 proto Guderian předložil a Hitler schválil schéma pro zformování 10 divizí strategické obrněné rezervy a zároveň posílit stávající obrněné divize. Byla potřeba nových tanků ve velkém počtu. Ale tlak spojenecké letecké ofenzívy a ruských pozemních útoků to znemožňoval. Ruské armády ničily existující tanky, kdežto spojenecké bombardéry ztížily novou výrobu. Němci hledali odpověď ve zvýšení počtu továren na výrobu tanků. Výsledkem bylo snížení výroby náhradních dílů. Ale bez těchto dílů nemohly německé armády v Rusku opravit tanky poškozené v boji.

Ten se skládal z 12 kanónů 88 mm a děl menších kalibrů, ale postrádal pětinu personálu. Při invazi v červnu měl OB West 6 armád a 3 tankové divize SS. Jejich síla a organizace byla velmi rozmanitá. Síla divize byla od 12.768 (9. Panzer) do 16.466 mužů (2. Panzer). Divize SS se 6 místo 4 pěších praporů měly od 17.590 (9. SS Panzer) do 21.386 mužů (1. SS Panzer). Všechny tankové divize byly silnější než jejich americké protějšky, 1. SS více než dvakrát větší. Na druhou stranu měly méně tanků. Dle organizačních tabulek měly mít tankový pluk s praporem tanků Panzer IV a praporem Panzer V. Každý prapor měl mít čtyři roty s 22 tanky. Skutečnost byla odlišná. Dokonce i 2. Panzer Division, nejlépe připravená v den D, měla méně Panzer V, než dle tabulek. 1. SS Panzer Division měla mít 45 útočných děl, 21 Panzer III, 101 Panzer IV a 81 Panzer V. Ve skutečnosti měla dost útočných děl, ale jen 88 tanků, včetně 50 Panzer IV a Panzer 38 V. Organizační tabulky pro 2. SS Panzer Division měla ze 75 útočných děl jen 33, ze 7 Panzer III žádný, z 57 Panzer IV 44 a z 99 Panzer V jen 25. Armádní tanková divize se skládala z dvou pluků (4 prapory) pěchoty a jednoho tankového pluku, samohybný protitankový prapor (vyzbrojený často útočnými děly), obrněný průzkumný prapor, protiletadlový prapor a dělostřelecký pluk s lehkým samohybným praporem, lehkým taženým praporem a středním taženým praporem. SS divize měly navíc lehký tažený prapor. Rozmanitá tanková výzbroj byla typická pro divize na Západě a odrážela požadavky východní fronty a výrobní obtíže díky spojeneckým náletům.

Fallschirm Regiment s 15 rotami měl 3.457 mužů. Obě jednotky byly větší než odpovídající pěší jednotky. Měly převahu v počtu i kvalitě. Byli zformovány z dobrovolníků, mladých mužů, jejichž bojová morálka byla excelentní. Průměrný věk vojáků 6. Fallschirm Regiment byl 17,5. Výsadkové jednotky byly lépe vyzbrojeny. Střelecké roty 6. Fallschirm Regiment měly dvakrát více lehkých kulometů než roty pěších divizí. Rota těžkých zbraní měla 12 těžkých kulometů a 6 středních minometů. Jedinou slabostí výsadkových jednotek byl nedostatek motorizace. 6. Fallschirm Regiment měl jen 70 nákladních aut 50 různých modelů! Teoreticky, byla s výsadkovou divizí shodná divize pancéřových granátníků, což byla v podstatě pěší divize s tankovým praporem, několika obrněnými transportéry a samohybným dělostřelectvem. Jedinou takovou divizí na Západě ve chvíli invaze byla 17. SS Panzer Grenadier Division Goetz von Berlichingen. Podobně jako všechny divize SS, byla silnější než odpovídající armádní divize. Na druhou stranu, jako většina divizí na Západě měla i ona nižší stav než měla podle tabulek mít. Měla 6 střeleckých praporů ve 2 plucích, které byly motorizovány, jeden prapor měl být obrněný. Ve skutečnosti měla 4 prapory zlepšenou motorizaci (částečně italská auta), dva měly kola. Tankový prapor měl 47 útočných děl a žádné tanky. Síla divize byla 18.354 mužů, 1.6. jich divize měla 17.321. Protitankový prapor, který měl mít 3 roty samohybných děl, měl jen jednu rotu s 9 kanóny 75 mm a 3 kanóny 76,2 mm. Divize měla plně obrněný průzkumný prapor se 6 rotami a protiletadlovým praporem.